Když chce někdo začít investovat do výtvarného umění, neměl by sázet jen na módní jména jako Emil Filla nebo Jan Zrzavý. Měl by se nechat vést odborníky a najít odvahu kupovat i díla okrajová či přehlížená. To radí obchodník s uměním Patrik Šimon, který vybudoval jednu z největších privátních sbírek moderního umění v Česku.

"Úkolem poradce je dát vznikající kolekci kontext, stanovit priority a vytvořit nějakou osobitější linii. Existují jména, která nejsou tolik známá, dají se získat za zajímavé peníze a mohou nakonec být tím nejlepším ve sbírce," říká sběratel, který dvěma desítkám klientů − movitým podnikatelům, profesionálům nebo restituentům − radí, jak na umění vydělat. Nebo jak vytvořit hodnotnou kolekci, která bude své vlastníky nejen těšit, ale může přerůst i ve sběratelskou posedlost.

HN: Jaké jsou na současném českém trhu s uměním hlavní trendy?

Poslední rok dva na něj vstupují úplně noví hráči, kteří o umění skoro nic nevědí, ale zajímá je, ať už z prestižních, nebo investičních důvodů. Často nakupují bezhlavě a nenechají si poradit. Za stejné peníze by mohli mít víc věcí stejné kvality. Fascinuje mě, že někteří lidé jsou ochotni umělecká díla tolik přeplácet. Kdyby se někdo z nich rozhodl dílo vzápětí znovu nabídnout, třeba prostřednictvím aukce, tak už za to nikdy ty peníze nedostane. Jsou to neopakovatelné výsledky, které postrádají logiku. Například Max Švabinský nebo Antonín Slavíček dosáhli v poslední době mimořádných cen.