Někdejší disident a polistopadový ministr obrany Luboš Dobrovský před časem odmítl převzít Cenu Bezpečnostní rady státu, kterou měl dostat za "aktivní podíl na rozvoji obranné a bezpečnostní politiky Česka". Nechtěl ji přebírat od premiéra Andreje Babiše, jehož označuje za bezpečnostní hrozbu pro naši zemi. Dobrovský ve své kritice nových politických poměrů nepolevuje. Mluví i o oslabování parlamentní demokracie. "Význam parlamentu jako místa kritických programových debat klesá," soudí.

HN: Když vláda Andreje Babiše, podporovaná komunisty, nedávno získala důvěru, mnozí to označili za zásadní zlom v novodobé české historii. Vidíte to stejně?

Myslím, že zásadním zlomem už jsme prošli bez ohledu na hlasování o důvěře. Zlomem bylo už to, když jsme si v parlamentních a prezidentských volbách zvolili dva nebezpečné nepřátele demokracie. Vláda trestně stíhaného bývalého agenta Státní bezpečnosti jištěná prezidentem Zemanem je jen důsledek naší volby. I kdyby Babišův kabinet důvěru nezískal, v krizi stále zůstáváme a já osobně nevidím v dohledné době žádné rychlé, rozumné východisko.

HN: Myslíte, že celý ten proces, jak je dnes komentátory popisován, ono vzdalování se liberální demokracii, je nezastavitelný?

Je třeba hlavně vnímat, že má delší a hlubší historii. Je to přesně dvacet let, co Václav Klaus a Miloš Zeman se svojí opoziční smlouvou připravili a realizovali smrtelný útok na samu podstatu demokracie. To byl doslova atentát, kdy se jim podařilo zrušit opozici, prakticky zrušit politiku a nahradit ji pouhým výkonem moci. Jako to kdysi udělali komunisté. A já se obávám, že jsme se z toho atentátu dosud nevzpamatovali. Nevzpamatovaly se z toho obě dvě hlavní politické síly, ČSSD a ODS. Obě totiž v dalších letech degenerovaly a degradovaly a to, co následovalo, je jen důsledek. A teď jsme opět u podobného dějinného rozhraní, jako byla opoziční smlouva. Horší je to ale v tom, že společnost se už zdá být unavená, matená programovou nejistotou politiků.

V první linii

◼ Portrét TGM, kopie úvodních stránek samizdatových Lidových novin, fotka s Pavlem Tigridem a Václavem Havlem, zarámovaná Cena Ferdinanda Peroutky za rok 2015, obraz s pašijovými výjevy. I to visí nad pracovním stolem Luboše Dobrovského. Při našem povídání v desátém patře jednoho z pražských věžáků to výmluvně dokresluje myšlenkový svět hostitele.

◼ Muže, který už vícekrát v životě poznal, že to, co se zpočátku jeví jako dobro, se může snadno zvrtnout v nepopiratelné zlo.

Je zřejmé, jak moc mu záleží na zachování parlamentní "žvanírny".

◼ "To byl dobrý člověk, toho je škoda," ukazuje nám při odchodu na stěně visící fotku svého již zemřelého kamaráda Arnošta Lustiga.

Říkáme si, že by byla škoda všech jemu podobných, kteří navzdory pokročilému věku stojí v první linii mezi obránci demokracie.

HN: Vy tedy vidíte hlavní nebezpečí v tom, že přestává fungovat standardní politický systém?

Samozřejmě, to je víc než cokoliv jiného. Ohrožení naší svobody nevidím jen v oslabování demokratických principů, v pohrdání právní podstatou demokratického státu, ale i v nedůvěře v politiku.

Vidím tu ztrátu důvěry v politiku jako v programově řízené spravování věcí veřejných s cílem nalézt mezi zdánlivě neslučitelnými názory přijatelný kompromis.

Nevedeme už debaty, vedeme už jen souboje, duely, střetnutí.

A vidím tady i velkou dávku arogance. Je typická pro představitele těch politických stran, které se spojily do programově nevyhovující, ale mocensky výhodné koalice. Jak se říká, drzé čelo lepší než poplužní dvůr.

HN: Většinu lidí ale asi nejvíce zajímá, co pozitivního pro ně vláda udělá.

A já říkám, že program Babišovy vlády je programem úplatků těm, od nichž hnutí ANO očekává volební hlasy. Je to program šmejdský. Dejme tomu zvyšování penzí, to je prima, i já rád dostanu tisíc korun navíc, ale kladu si otázku, kde na to vláda vezme. Já bych ty peníze daleko raději přijal, kdyby mi bylo zároveň vysvětleno, jakým způsobem dosáhne vláda toho, že se bude moci rozvíjet školství, věda a celý ten proces vzdělávání. To znamená, že se bude investovat do dětí, do budoucnosti. Nebo dejme tomu i do dopravních systémů, kde zaostáváme. Nic takového se tu nerýsuje. A programy těchto politických stran, které vytvořily koalici, jsou v zásadních hodnotových principech naprosto nehomogenní. Taková vláda nemůže dospět k jakémukoliv pozitivnímu výsledku.

HN: Andrej Babiš mluví o vládě odborníků, pro vás expertním týmem není?

Už tehdy, když o těch odbornících začal mluvit, jsem měl pro sebe výhrady. Odborníků jakých? Ve smyslu politickém, nebo odborníků ve smyslu resortního pohledu? Má být ministrem obrany generál? Má být ministrem vnitra policajt? V té jeho vládě podle mě není ani jeden odborník. Ministrem zdravotnictví je mladý právník, ministrem obrany je bývalý policista bez politické praxe… A Babiš, ten je odborník na co? Odborník na získávání majetku. Dokonce na získávání majetku způsobem, který ve mně budí hrůzu. Však byl schopen − i prostřednictvím svých spolupracovníků − nalézt způsob, jak herbicidy zničit úrodu svého konkurenta, aniž by se dopustil trestného činu. To je asi génius, nebo máme špatný právní řád.

HN: Věříte sociální demokracii, která říká, že bude ve vládě garantem prozápadního vývoje?

Kdybychom se rozhodli věřit sociálním demokratům v jejich dnešním pokusu o sebevraždu, dopustili bychom se stejného omylu jako ti, kdo uvěřili v prospěšnost jejich spojení s komunisty před 70 lety. Tuší oni vůbec, s kým se spojili? S někým, s kým programově nemají absolutně nic společného. Nic. Přitom s Babišem mají už jednu neblahou zkušenost z vlády Bohuslava Sobotky. Kam tedy směřují? Já to nechápu. To jediné, co mě napadá, je k získání finančně výhodných pozic uvnitř státní správy. Čeho chtějí dosáhnout, když budou vždycky, kdykoliv se Babišovi zachce, přehlasováni nějakými okamurovci? To jsou šílené věci.