Asi dvouhodinový přímý let z Prahy do Kyjeva je v mnoha ohledech jako cestování v čase. Na ranveji mezinárodního letiště Boryspil je možné v prasklinách betonu zahlédnout rašící trávu a o obsluhu letadel u brány se nestarají tradiční "autíčka", ale pěkné červené traktory. Při východu z příletové haly okamžitě zaujme dominanta zanedbané a pozastavené stavby další části letiště.

Po mírném kulturním šoku se věci začnou obracet k lepšímu. Aplikace Uber nabízí tři druhy jízdního tarifu a i nejdražší varianta Black vyjde při cestě do centra třímilionového Kyjeva na nižší stovky korun. Cesta po nové dálnici je lemovaná obchody s drahými automobily a billboardy hrdě ohlašujícími, že na Ukrajině je možné od letošního května platit pomocí mobilního systému Apple Pay, který do Česka ještě nedorazil.

Podobných rozporů je v jedné z největších zemí Evropy vidět mnoho. Provinčnost kyjevského letiště, kde lze zahlédnout pouze hrstku letadel mezinárodních společností, je obecně svalována na to, že se kolem něj točí oligarchové. Irská nízkonákladová aerolinka Ryanair například vycouvala ze svých plánů na Ukrajinu létat poté, co si stěžovala na nesmyslně nastavenou výši letištních poplatků a řadu dalších omezení. Hlavním přepravcem na letišti Boryspil jsou Ukraine International Airlines, v nichž drží podíl oligarcha Ihor Kolomojskyj. Zájmy oligarchů jsou obecně označovány za brzdu rozvoje ukrajinské ekonomiky a komplikují potřebné reformy. Kyjev v tomto a řadě dalších věcí připomíná Prahu devadesátých let.