Pro Andreje Babiše je všechno jednoduché. I stavba nových jaderných elektráren, respektive jejich financování. Zařídit, aby se stavba nejdražších komplexů, které naše civilizace zná, rychle rozjela, je podle premiéra dokonce "triviální".

"Vezmu Dukovany, ocením je, vložím do stoprocentní dcery, udělám soutěž na dodavatele technologie, financování, eventuálně na joint venture," vychrlil předseda vlády v interview pro své největší noviny. Politický reportér, který rozhovor vedl, nijak neoponoval a chytil se až Babišovy zmínky o tom, že kvůli tomu není třeba dělit ČEZ. Bohužel jsme se tak znovu nedozvěděli, v jaké fázi nastane ekonomický zázrak a stavba jaderné elektrárny začne být pro partnery ve společném podniku atraktivní.

Premiér jako vždy razí tezi, že rizika má nést ČEZ. Je až nepochopitelné, že si tak zkušený byznysmen, který se nad ostatní politiky vyvyšuje, chlubí se svými zkušenostmi ze světa velkých financí, snaží se své oponenty shodit pokřikováním, že oni jen mluví, ale v životě nepostavili ani psí boudu, neodnesl vůbec nic z posledních let. Ta jasně ukázala, že se nový jaderný blok za komerčních podmínek nikdy nepostaví. U nás ani nikde v Evropě. K návratnosti má jádro daleko i nyní, kdy ceny silové elektřiny docela nepříjemně (pro odběratele) rostou.

Nebo předseda vlády nevědomost předstírá? Od ČEZ i svých ministrů musel argumenty slyšet mnohokrát. Nikdo ekonomicky gramotný v posledních letech nepřišel s kalkulací, na jejímž konci by nebyla ztráta. Nové bloky může zachránit jen státní garance. Lze to udělat třeba tak, že pokud budou tržní ceny elektřiny nižší, než jaké budou náklady, provozovateli rozdíl alespoň dorovná.

Kolik to bude stát? Vzhledem k nejisté budoucnosti by vláda svým občanům přivázala na krk závaží, které by mohlo tížit podobně jako dotace na obnovitelné zdroje. Pokud jsou lidé oprávněně rozhořčení pokoutními způsoby, jakými se před lety schválila podpora solárů či řepky, a náklady, které na ně přímo doléhají, musí být ve střehu. Když jde o stovky miliard, měl by být opatrný i premiér, který − doufejme! − jejich zájmy zastupuje.