Máme skvěle rozjetou ekonomiku, kterou čeká další růst. Máme ale také jednu z nejrychleji stárnoucích populací v rámci zemí Evropské unie, takže by bylo záhodno pokročit v řešení penzijní problematiky. Letošní zpráva OECD nepřináší naprosté překvapení. V podstatě pro člověka, který sleduje diskusi o tom, jak vyřešit důchody, jež se v Česku vede zhruba už od jeho založení v roce 1993, nepřináší žádná překvapení. Jen zhoršené vyhlídky.

Před stárnutím české populace varovala už studie OECD v roce 2000. Tehdy ovšem vcelku optimisticky (alespoň z dnešního pohledu) tvrdila, že Česko má čas, aby přijalo dostatek opatření, která by mohla zvýšit kvalitu života budoucích důchodců, tedy jejich příjmy. Opatření navíc měla současně snížit nároky veřejných rozpočtů na mandatorní výdaje, což by umožnilo státu, aby byl efektivnější a třeba zaplatil i něco jiného.

Teď, o osmnáct let a jednu zpackanou penzijní reformu později, OECD upozorňuje, že podíl důchodců vůči počtu pracujících stoupne z 28 procent v roce 2016 na 56 procent v roce 2058 a rozpočtové výdaje na jejich zabezpečení − pokud se nic nezmění − stoupnou ze 43 procent na 75 procent všech výdajů státní kasy. Ze zpráv nadnárodní organizace jednoznačně vyplývá, že Česká republika za poslední dvě dekády neudělala téměř nic, aby zabezpečila své seniory.