Fotbal otřásá světem. Nejen výsledky na hřišti. Mistrovství světa ve fotbale, které o víkendu skončí finálovými boji, je projektivním plátnem pro tradiční hlubokomyslné úvahy: o integraci imigrantů, tedy o výhodách a nevýhodách multikulturalismu (ve finále stojí multikulturní a monokulturní tým); o nacionalismu (nejen proto, že v šatně Chorvatů se pějí ustašovské písně…); o společenské roli sportu (spojuje i rozděluje); o boji proti rasismu, který mnozí fotbaloví fanoušci zároveň silně vyznávají. Nejdále v disciplíně "Co všechno nám mistrovství o nás odhalilo?" došli Němci, kteří vypadnutí svého týmu (DIE MANNSCHAFT) už v základní skupině nesou těžce a nemine den, aby se v německém tisku neobjevila nějaká zásadní úvaha na dané téma.

Týdeník Der Spiegel z vypadnutí minulých mistrů světa udělal hlavní téma a vydedukoval, že v úpadku není jen německý fotbal, ale i německá společnost, protože co je vidět v malém na hřišti, to se odráží ve velkém: ve společnosti, v byznysu, v politice. Země je rozpojena, nedrží pohromadě, tak jako nedržel pohromadě tým trenéra Joachima Löwa. Integrace přistěhovalců do týmu malého i velké Německa se nedaří, chybí pružná strategie, v kopané i v politice. Löw neuspěl, protože se držel starých receptů a byl okouzlen sám sebou, tak jako je prý sebou okouzlena kancléřka Merkelová a celé Německo.

Je to zábavné hravé čtení, které se skrze fotbal snaží o diagnózu společnosti. Tu a tam se trefí, tu a tam přestřeluje. A protože léto je čas nezávazných lehkých her, není od věci se o takovou fotbalovou minianalýzu pokusit i ve vztahu k Česku.