Před pracovním rozhovorem jsme se společensky setkali přibližně třikrát a pokaždé došlo ke stejné situaci. Vylíčit by se dala zhruba takto: je pozdě večer a filozof, pedagog a aktivista Václav Němec konverzuje u baru některého z pražských podniků. Má po přednáškách i denní porci překladů, nezřídka z řečtiny nebo latiny. Je-li v tu chvíli jeho společníkem spíše vzdálenější známý, je skoro jisté, že během několika okamžiků dojde na otázku: "A co vy vlastně, pane Němec, děláte, když jste ten filozof?"

Tazatelův slovník se také jako zázrakem rozšíří o množství výrazů: "novoplatónský", "metafyzický" či "bytí o sobě", ačkoliv jeho předchozí zájmy se týkaly spíše politiky, pivních speciálů nebo merlotu.

Václav Němec, odborník na antické a středověké myšlení, toto konverzační nepohodlí strpí se "stoickým výrazem", a je-li to nutné, vysvětlí, co pojmy znamenají. Někdy však jeho obličejem prokmitne záchvěv bolesti. K tomu dochází ve chvílích, kdy se znalec pivních speciálů osmělí a začne jejich význam vysvětlovat jemu.

"Stejnou otázku dostávám už od studií. Tehdy ale měla trochu jinou podobu: A jak se tou filozofií budeš živit? Je dokladem toho, jak je naše společnost posedlá představou, že každá lidská činnost musí sloužit obživě," poznamenává karlovarský rodák, jehož práce má velmi praktické výsledky i mimo akademickou půdu. Jako politický aktivista, jehož k veřejnému angažmá přiměly kauzy spojené s plzeňskou právnickou mafií v druhé polovině nultých let, několikrát zaplnil česká náměstí demonstranty, zorganizoval řadu happeningů a politických intervencí. Dnes pořádá protesty na podporu syrských civilistů. Zároveň upozorňuje na potřebu správného směřování uvolněné lidské psychické energie dnešních lidí například do myšlení nebo kreativním činnostem, která je v současnosti velmi podceňovaná, jak upozorňuje v rozhovoru pro ego!

Václav Němec se do veřejného prostoru pustil v roce 2004, kdy začal psát kritické analýzy projevů tehdejšího prezidenta Václava Klause, které později vyšly v jeho knize "Apoštol svobody a dotěrná monstra". Jednu ze svých prvních demonstrací uspořádal po komunálních volbách v Praze v roce 2010 v rámci tzv. Listopadové výzvy. Tehdejší temperamentní protesty proti koalici pražské ODS a ČSSD vyvrcholily okupací magistrátu. Jedním z výsledků jeho mnohaletého angažmá v iniciativě "Vraťte nám stát!" byla ústavní žaloba, jíž Senát odpověděl na Klausovu amnestii z konce prezidentova druhého funkčního období v roce 2013. Problematickým byl podle jejích kritiků zejména druhý článek amnestie, takzvaná abolice, která zastavila trestní stíhání vybraných trestných činů.

Akce měly okamžitý dopad, a ani o nich nemuselo vědět moc lidí. Důležité bylo ozvat se ve správnou chvíli a zvolit účinné prostředky.

"Šlo o velmi úspěšnou několikatýdenní kampaň, při níž jsme upozorňovali na to, že skončilo stíhání řady lidí napojených na prezidenta nebo jeho nejbližší okolí. Podávali jsme trestní oznámení a přesvědčovali senátory, aby podali ústavní žalobu na prezidenta," vzpomíná na období Němec. "Její úspěch nespočíval v tom, jak nakonec u Ústavního soudu dopadla − soudci se jí alibisticky odmítli zabývat s tím, že prezident v úřadu končí −, ale měla dlouhodobý účinek: dnes už Klausovi amnestii nikdo neodpáře."

Bastard al-Asad

Citlivějším povahám ty snímky stačí vidět jednou. Černě oděný Václav Němec postává před ruskou nebo syrskou ambasádou v Praze. Stejně jako ostatní členové čtyřčlenné skupiny svírá v náručí bílé prostěradlo svinuté do tvaru dětského těla. Prostěradla jsou na mnoha místech potřísněná červenou barvou, která prosakuje věrně jako krev. Brutální rekvizitě okamžitě porozumí každý.

Tichý protest proti masovému vraždění civilistů včetně tisíců dětí v Sýrii se během letošního března a dubna odehrál několikrát. Syrskému tématu se Václav Němec věnuje soustavně, ačkoliv ostatní veřejné aktivity musel z pracovních důvodů omezit. "Sýrii považuji za mimořádně naléhavé téma, protože mám pocit, že na to, jaký je to průšvih, se tomu u nás věnuje málo lidí a všichni před tím zavírají oči."