Většinou to bývá tak, že pokud vás někdo chválí, jste rádi. Když ale ve sněmovně vynášel do nebes Babišovu vládu šéfkomunista Vojtěch Filip, vypadali za ním sedící Andrej Babiš a Richard Brabec spíš nešťastně. Mimoděk se potvrzovalo to, co by raději skryli: komunisté nejsou pasivní přikyvovači bez vlivu, komunisté považují nově vzniklou vládu za svou. Za podporu Babišova kabinetu dostali patřičně zaplaceno. Programem, vlivem, zkrátka mocí. Filipův projev, ve kterém se radoval, že KSČM bude mít konečně vliv na správu státu, byl tak nadšený, že to zavdává důvod myslet si, že komunisté dostali ještě víc, než se zatím ví. Zhruba v tom duchu, jak to formuloval předseda ODS Petr Fiala: "Něco je na papíře, ale nikdy nebudeme vědět, kam až bude sahat jejich moc." V každém případě když slyšíme od komunisty větu, že vláda "slibuje změnu, která je pro český stát potřebná", pak vzhledem k tomu, jaké změny přinesli komunisté, když se dostali poprvé k moci v roce 1948, naskakuje z toho trochu husí kůže.

Zatím ale nelze říci, jak bude praktické vládnutí Babišovy vlády vypadat. Programové prohlášení nevyznívá zle. Obsahuje digitalizaci, výstavbu potřebné infrastruktury, podporu školství, hlásí se k EU a NATO. Jenže něco jiného je slib (jak říká české úsloví, "papír snese všechno") a něco jiného praktická politika. Pokud má být jejím garantem premiér, který je známý tím, že mění názor každých několik hodin (viz otočky kolem řízení ministerstva spravedlnosti), je na místě obezřetnost. A to po všech stránkách. Nakonec i prezident Miloš Zeman, který je sám jedním z architektů a aktivních podporovatelů vlády, vznesl pochybnost, kde že se na velkolepé plány vezmou peníze. Když na jednu stranu Babiš tvrdí, že chce směřovat k vyrovnanému rozpočtu, a současně v době ekonomické konjunktury uchystá rozpočet s padesátimiliardovým schodkem, věru to není zrovna start, který by vybízel k důvěře.

Jistě můžeme říci jen jedno: na novou vládu budou mít podstatný vliv komunisté a prezident Miloš Zeman. Takže například deklarovaná orientace kabinetu na Západ bude přinejmenším pod tlakem. Co všechno bude premiér nakonec ve jménu vlastního udržení u moci ochoten obětovat, těžko odhadnout. Po zkušenostech s tím, jak na moci lpí, se můžeme dočkat lecjakých překvapení.