Každý válečný konflikt musí jednou skončit. Tak proč by to nemělo po sedmi letech platit i o Sýrii? Pokud bychom měli brát vážně červencový verdikt Nejvyššího soudu Ruské federace, který rozhodoval o azylových žádostech uprchlíků ze Sýrie, tak události, které "se tam odehrávají, mají spíše rysy protiteroristické operace než klasického vojenského střetu". Proto podle něj není pro udělení azylu důvod. Jinými slovy, válka skončila a možná ani nikdy nebyla. Jiná část rozhodnutí uvádí, že do země proudí humanitární pomoc, stejně jako pomoc lékařská a že uprchlíkům po návratu nehrozí ani pronásledování, ani jiné nehumánní zacházení.

Pozoruhodný výnos vysoké soudní instance opomíjí fakt, že ze Sýrie stále utíká spousta lidí. Od počátku konfliktu jich zemi opustilo přes šest milionů, což představuje celou jednu čtvrtinu všech uprchlíků na světě. První se na cestu vydali v roce 2011. Nejdříve v ulicích syrských měst propukly pokojné protesty proti režimu Bašára Asada. Muselo ale uplynout několik měsíců, kdy do demonstrujících pálili ze střech vládní ostřelovači a kdy do nich najížděly tanky. A až když se mezi protestující začali mísit radikální islamisté čerstvě propuštění ze syrských věznic, pokojné pochody vystřídal ozbrojený boj. Režim mohl vyrukovat s tezí, že každý, kdo proti němu vystupuje, je terorista. Teprve tehdy nabrala uprchlická vlna na síle.

Dříve osvědčený postup ale nezabíral. Asadovský režim před pádem zachránila před třemi lety až ruská vojenská intervence poté, co nedokázal odolávat tlaku především teroristické organizace Islámský stát. Moskva zaplnila vakuum vytvořené obamovskou diplomacií, která nedostála svému závazku, že Asada potrestá za útoky chemickými zbraněmi.