Po osmiměsíčním provizoriu dnes Česko nejspíš získá stabilní vládu s důvěrou. Nikoli však pevnou vizi svého dalšího demokratického vývoje. Už samotný pohled na složení současné vládní garnitury napovídá, že programové prohlášení druhého kabinetu Andreje Babiše nebude hrát valnou roli. Spojení populistického hnutí miliardáře s chřadnoucími sociálními demokraty za podpory dosud izolovaných komunistů a mstivého prezidenta je v první řadě výtahem k moci. A teprve potom skutečně závazným itinerářem vládnutí.

Jinými slovy: nejdřív Babiš sliboval všechno všem. Nahnal maximum příznivců, dokud to šlo. I svou první vládu bez důvěry a v demisi použil hlavně jako billboard, nosič reklamy na své hnutí ANO. Pak výměnou za patnáct poslaneckých hlasů ČSSD slevil z pravicových receptů. Za patnáct hlasů poslanců KSČM ubral na prozápadním směřování a naopak přidal na antiklerikalismu. A ustavičně pochleboval Miloši Zemanovi. Tak a nejinak vznikla kaše, po jejímž pozření by podle Babišových snů mělo být České republice líp.

O tom, jak vážně bude kabinet brát svůj program, svědčí už teď rozpor mezi vytčenými prioritami a realitou. "Vláda bude pokračovat ve spolupráci se sociálními partnery," píše se například v dokumentu. Když ale předáci zaměstnavatelů a odborů v tripartitě dali najevo své výhrady k programu, Babiš s nimi zametl. Text se nebude upravovat, protože na to není čas, prohlásil s tím, že leccos se dá domluvit dodatečně. Jistě, po získání důvěry půjde téměř cokoli.

Ale dál. Prioritou vlády je prý bezpečnost. Jenže v textu týkajícím se této priority se ani jednou nevyskytuje zkratka NATO. V podrobnější pasáži o obraně se pak sice píše, že členství v NATO je pro zajištění obrany Česka klíčové a nemá alternativu. Je ale tahle kdysi Václavem Klausem zavedená floskule dostatečná? Když si člověk uvědomí, že vláda stojí a padá s podporou odpůrců našeho členství v NATO, napadne ho: nevyplývá z ní spíš skrytá touha po oné alternativě?

Podobně chabé je ujištění Babišova týmu, že budeme aktivně přispívat do zahraničních operací NATO, EU či OSN, ale jen "pokud budou v souladu s mezinárodním právem a definovanými bezpečnostními a obrannými zájmy České republiky". To všechno spolu s deklarovaným navýšením rozpočtu na obranu na 1,4 procenta HDP do roku 2021 (což byl cíl už minulé vlády z roku 2014, ačkoli se Česko stejně jako jiné země NATO zavázalo k dvěma procentům) nesvědčí o vysokých bezpečnostních ambicích.