Sedmiměsíční spory o sestavení nové vlády řádně poznamenaly domácí politickou scénu. A dolehly dokonce i na zdánlivě neotřesitelné hnutí ANO 2011. Babišův tým se v posledních týdnech nejen štěpí a přichází o některé dříve nepostradatelné tváře, jako je třeba Martin Stropnický, ale po dlouhé době se od něj odvracejí voliči. Hned podle několika průzkumů veřejného mínění už nemůže počítat s třicetiprocentní podporou, což znamená, že z případných předčasných voleb by zřejmě vyšel s nižším počtem poslanců, a tím by byl výrazně oslaben.

Důvody jsou hned tři. Voliči na Andreji Babišovi oceňovali, že jako rázný byznysmen umí věci zařídit, že prostě umí vládnout. Právě tato jeho pečlivě budovaná pověst notně utrpěla. Navíc mu přestává věřit část lidí, které získal při svém vzestupu v roce 2013 − voliči umírněné pravice. Ty znejistil příliv nových sympatizantů z ČSSD a celkové "zlevicovění" hnutí, což ukázal program koaliční vlády přizpůsobený požadavkům sociální demokracie a rovněž komunistů. Babiš se domnívá, že krkolomný tanec mezi vejci s pomocí marketérů ustojí, naráží však na meze možného. Do třetice jako premiér přirozeně ztrácí donedávna spolehlivě fungující kouzlo protestního politika, které mu podle politologů přinášelo snad až polovinu hlasů.

Jen málo na tom všem změní nový kabinet, jehož budoucnost zůstává zamlžená. Bude totiž záviset na podpoře protizápadních komunistů a rozhádaných a budoucnosti se obávajících, a proto patřičně nervózních sociálních demokratů. Možná se stane také terčem protivládních a protikomunistických demonstrací. I když obstojí při hlasování o důvěře, není vůbec jisté, v jaké podobě a jak dlouho vydrží. A zda premiérovým jediným spojencem časem nebude jen prezident Miloš Zeman, který společnost dělí přinejmenším stejně jako Babiš.