Už je to přes deset let, co se svět šíleně uvolňuje. Tak moc, že už to víc skoro ani nešlo. Deset let (začaly s tím USA a Evropa převzala štafetu) jsme píchali celosvětové ekonomice drogy, aby vůbec jakžtakž fungovala. Ta droga se jmenuje nulové úrokové sazby.

Když kvalitativní uvolňování začalo, argumentovalo se tím, že je třeba "nakopnout" nebo "nastartovat" ekonomiku (v angličtině se dokonce používalo spojení jump-start the economy). Všechny tyto termíny evokovaly představu, že pacienta (ekonomiku) stačí "nakopnout" − a že ono "nakopávání" bude rychlé. Jedno dvě kopnutí a ekonomika už poběží sama. Nakonec z toho máme desetiletí.

Deset let vychováváme generaci "uvolněných" ekonomů, finančníků, poradců a bankéřů − a podnikatelů −, kteří žijí ve světě, kde byly základní sazby centrálních bank nulové, až reálně negativní. Přestože pro neekonoma jsou úrokové sazby technická marginálie, pro ekonomy hrají klíčovou roli. Úrokové sazby znamenají cenu peněz a zároveň vyjadřují riziko v budoucnosti. Mimoto jsou také otěžemi ekonomiky, skrze které lze ekonomiku popohnat nebo přibrzdit.

Deset let se centrální banky tvářily, a musely se tvářit, že je budoucnost bez rizika. Ještě v předvečer krize, která poslala úrokové sazby k nule, by byl tento scénář z žánru sci-fi. Učebnice o něčem podobném nevěděly, maximálně v nich taková situace byla řešena jednou větou jako kuriozita. Tato kuriozita se v našem životě zmaterializovala a my jsme v ní žili, koupali jsme se v ní mnoho let, celá naše západní civilizace. Nyní mají před sebou centrální banky složitý úkol: vycouvat ze situace, kterou nikdo nezná, ze které ještě nikdo nikdy necouval.

Věřící poslední instance

Když se v roce 2012 Evropská centrální banka stala "creditor of last resort" (věřitelem, který poskytuje poslední záchranu), měl jsem na její půdě ve Frankfurtu přednášku, kterou jsem pojmenoval Believer of last resort. V latině slovo credo značí víru a krásné české slovo "věřitel" (tedy ten, kdo poskytuje půjčku) je až dojemně a okatě blízko slovu "věřící" (believer). Co to tedy znamená?