Franšízing představuje moderní koncept podnikání, který se těší stále větší oblibě nejen v zahraničí, ale také v České republice. Hlavním pozitivem, které tato forma podnikání franšízorovi přináší, je rychlejší a snazší expanze daného konceptu. Té franšízor dosahuje díky kapitálu, který do rozvoje konceptu franšízant vkládá.

Franšízantovi poskytuje ověřený podnikatelský koncept výhodu nižšího podnikatelského rizika a vstupních nákladů. Franšízing přináší výhody i na makroekonomické úrovni v důsledku tvorby pracovních míst a vysokého podílu na HDP.

Franšízanti nevědí, jaké informace mohou po majiteli licence žádat

Tato forma podnikání má ale i své stinné stránky. Za nejpodstatnější v tomto ohledu považuji v českém právu neexistující úpravu předsmluvní informační povinnosti franšízora vůči franšízantovi. Zákon neupravuje minimální rozsah informací, který by poskytovatelé licencí měli franšízantům předat před uzavřením smlouvy. Jisté mantinely jim ale české zákony stanovují. Franšízor nesmí poskytnutými informacemi uvést zájemce o licenci v omyl. Smluvní strany jsou si také povinny v průběhu vyjednávání o smlouvě poskytnout veškeré informace, které by mohly ovlivnit zájem druhé strany smlouvu uzavřít. V opačném případě nastupuje institut předsmluvní odpovědnosti. Tyto mantinely jsou však vymezeny poměrně neurčitě, a proto panuje obrovská právní nejistota ze strany franšízorů v tom, které informace mají poskytnout. Franšízanti zase nevědí, jaké informace mohou od franšízorů požadovat.

Inspirujme se v USA či Francii

Přitom úprava předsmluvní informační povinnosti je u franšízových velmocí celosvětovým standardem. Příkladem nám mohou být především Spojené státy americké, Kanada nebo Francie. V USA existuje unifikovaný dokument obsahující veškeré informace, které by měly být franšízantovi před podpisem smlouvy poskytnuty. Právo jednotlivých federativních států často franšízantům umožňuje požadovat finanční odškodnění. Pokud byly informace franšízorem zkresleny úmyslně, může požadovat odškodnění odpovídající celkovým investicím do franšízového konceptu včetně případných finančních ztrát.

Kanada má rovněž velice přísnou úpravu předsmluvní informační povinnosti. Pokud franšízor nesplní předsmluvní informační povinnost vůči zájemci o licenci včas, může franšízant do 60 dnů ode dne obdržení informací od smlouvy odstoupit. Pokud majitel licence franšízantovi předsmluvní informace neposkytne vůbec, může franšízant od smlouvy odstoupit do dvou let od jejího podpisu. Příslušný kanadský soud se těmito důvody pro odstoupení letos zabýval například v případu Raibex.

Ve Francii může mít nesplnění předsmluvní informační povinnosti i trestněprávní důsledky. V případě vzniku soudního sporu je pak na franšízorovi, aby prokázal, že nejednal nedbale nebo že újma byla způsobena nedbalostí franšízanta.

Právní úprava zamezí vzniku pirátských franšíz

Tyto velmi přísné následky za nesplnění předsmluvní informační povinnosti považuji za účinné právní nástroje, které zamezují vzniku pirátských franšíz. To jsou neosvědčené franšízové koncepty, ze kterých těží primárně majitel konceptu, a to ze vstupních a průběžných poplatků hrazených franšízanty.

Vzhledem k nefungujícímu konceptu je však franšízantova investice prakticky nenávratná. Pirátské franšízy se začínají objevovat i v České republice, proto je přijetí zákonné úpravy předsmluvní informační povinnosti nezbytné.

Snaha kodifikovat předsmluvní informační povinnost se již objevuje alespoň na úrovni Evropské unie. Avšak vzhledem ke standardní délce evropského legislativního procesu nelze očekávat přijetí příslušné úpravy v řádu několika dalších let.