Zatímco globální trh fúzí a akvizic se pohybuje v rekordních číslech, Česko i region střední Evropy si drží stabilní úroveň. "Akviziční trh nezaznamenává nějaký výrazný boom. U nás očekáváme podobný počet i velikost transakcí jako loni," popisuje dění na trhu Jaroslav Havel, řídící partner advokátní kanceláře Havel & Partners. Podle něj bude přibývat spíše středních transakcí, což do jisté míry souvisí i s generační obměnou v podnicích střední a menší velikosti. Jedním z důvodů je, že mladí potenciální nástupci často nechtějí byznys rodičů přebírat.

Jak moc se projevuje na trhu generační obměna?

Generace průkopníků soukromého podnikání v Česku, kteří se dnes většinou blíží důchodovému věku, již přemýšlí o odpočinku. Svoje podíly tedy převádějí na potomky, nebo je prodávají, což stále častěji sledují private equity fondy. Zaměřují se na firmy určité velikosti ze zajímavých podnikatelských odvětví a na jejich vlastníky a zjišťují, zda mají v rodině nástupce, nebo ne. Tento trend je patrný především u středních a menších transakcí.

Půjde to i do třetí generace? Podle statistik první generace porevolučních podnikatelů ještě většinou zvládne podnik předat, ale do té třetí linie se to už jen tak někomu nepovede…

Předání na druhou generaci se podle statistik celosvětově podaří asi třetině firem, při dalším předávání jsou čísla ještě méně optimistická. Jen deset procent zvládne předání na třetí generaci, tři procenta na čtvrtou a méně než jedno procento na pátou generaci. Nám tato čísla chybí, protože tradici rodinných firem zpřetrhal socialismus, ale třeba už rozdíl mezi Českem a Slovenskem je patrný. Na Slovensku, které je více katolické, měli podnikatelé dost často brzy děti. Podíváme-li se na ně dnes, tak je jim kolem 50 let a hodně často mají potomky ve svých podnicích. Vychází to i z kultury, která se mnohdy odráží ve firmách. Rodiny tam většinou drží víc pohromadě než u nás. Také se projevuje to, jak se mění společnost. Děti ve třetí generaci často chtějí dělat něco jiného.