Lidi je třeba držet pod tlakem a v napětí. Tuto strategii, která není cizí ani lecjakému manažerovi v tuzemských firmách, dotáhl turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan k dokonalosti. Masové čistky na pracovištích, překvapivá vojenská tažení proti Kurdům, zatýkání novinářů a jejich bizarní obvinění z terorismu. Jeho slova a činy bez ustání napínají turecké nervy, okupují televizní kanály, mobilizují příznivce.

Poslední epizodou permanentní kampaně bylo vyhlášení předčasných voleb: konat se původně měly až na podzim příštího roku, turecký prezident je však uspíšil, budou už 24. června. Má to z Erdoğanova pohledu hned několik taktických výhod. Opozici dá méně času se zformovat, předběhne pravděpodobně přicházející ekonomickou krizi a využije ve svůj prospěch vlastenecké hormony, které společností hýbou po úspěšné invazi na sever Sýrie.

Obsah nového čísla
 
I obalka R25
 
Hlavní komentář:  Konec politiky. Přichází vláda konzumu a absence hodnot
 
Téma: Vzpoura v hodině dějepisu. Moderní historie na českých školách
 
Agenda: Proč Čína hradí českým politikům a úředníkům cesty do říše středu
 
O kom se mluví: Někde tu je most. Ředitelka liberecké knihovny Blanka Konvalinková
objevuje možnosti setkávání v rozděleném Česku
 
Kontext: Sultánova korunovace. Jak Recep Tayyip Erdoğan změnil Turky
 
Kdo v Česku dosáhne na koupi bytu? 
 
Rozhovor: S dětským psychologem Larsem Lysterem o škole, učitelích a poruchách chování
 
Kultura: Krása v Benátkách. Bienále architektury letos neřeší problémy světa, ale stavby
 
Civilizace: Před chodcem nebrzdi: autonomní auta a jejich cesta na silnice 

Víkendové hlasování je zlomové. Začne po něm platit loni v referendu většinou 51,4 procenta hlasů schválená ústava, která dramaticky zvyšuje pravomoci prezidenta na úkor parlamentu. Volby jsou z pohledu tureckého vladaře předělem mezi "starým" a "novým Tureckem", jehož parametry naznačují první Erdoğanovy kroky po loňském schválení ústavy. Nejprve navštívil hrob Abú Ajjúba al-Ansárího, přítele proroka Muhammada, který se účastnil neúspěšného obléhání tehdy křesťanské Konstantinopole (dnes Istanbulu) a byl pohřben v tamních hradbách. U tohoto hrobu byli v časech osmanské říše korunováni noví sultáni. Hned poté se šel uklonit památce lídrů tureckých islamistických stran, jejichž nástup k moci v letech 1960 a 1997 vždy překazil rozhodný nesouhlas armády strážící ústavou nařízený sekulární charakter státu.

Erdoğanovi příznivci upřímně považují jeho triumfy za naplnění demokracie: získal přece většinu hlasů ve volbách. Vzhledem k popsané symbolice jsou však stále naléhavější otázky po dlouhodobějším odkazu jeho panování.

Výroba pobožné generace

Jasné je, že Turci se v odpovědích na zásadní otázky o směřování své země v žádném případě neshodnou. Tamní společnost byla už od vzniku moderního státu po zhroucení osmanské říše v roce 1923 nesmírně polarizovaná a v tomto ohledu Erdoğanova éra zemi nezměnila. Polarizace se jen dále vyhrotila. Podle nedávného výzkumu by osm z deseti Turků nechtělo, aby si jejich dcera vzala mládence pocházejícího z rodiny s opačným politickým názorem. Štěpení společnosti prochází i jídlem: zpravodajka Financial Times Laura Pitel na jaře popsala, jak její mladí turečtí přátelé ochutnali místní sušené datle, až když je na společný piknik přinesli přátelé z Británie. Do té doby datle považovali za jídlo islamistů.

Po předloňském neúspěšném pokusu o vojenský puč je společnost na pokraji nervového zhroucení. Na internetu se pravidelně objevovaly seznamy lidí, kteří kvůli podezření z účasti na převratu ztrácejí zaměstnání, důchod, platný pas. Seznamy byly veřejně dostupné, děti údajných zrádců následně často šikanované ve školách. Podezřelým se člověk stal i tím, že měl konto u banky vlastněné gülenisty, údajnými viníky puče, anebo odebíral jimi vydávané noviny. Čistky nakonec zasáhly až 200 tisíc lidí a mířily i proti levici, liberálům, Kurdům, tedy opozici, která s gülenisty nemá nic společného.

Zbývá vám ještě 60 % článku

Co se dočtete dál

  • Proč si konzervativci myslí, že Erdoğanova politika v důsledku odrazuje mladé od islámu.
  • Jak se turecké vládě daří bourat kurdské čtvrti a místo nich stavět mešity ve stylu největší slávy Osmanské říše.
  • Proč ve volbách Erdoğanovi hrozí, že nezíská většinu. A jak se opozici daří se sjednocovat.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se