Absolutní neznalost faktů, sebeklam, paranoia a velikášství, to vše zabaleno v hávu nabubřelých tweetů bylo k vidění na posledním zasedání G7. Nečekalo se od něj moc, ale že se Trump sbalí a odletí bez podpisu (nemastného, neslaného) komuniké, přičemž jeho poradci se obratem začnou navážet do lídrů zúčastněných zemí (Peter Navarro o kanadském premiérovi: „v pekle je zvláštní místo pro ty, kdo nejednají v prezidentem Trumpem v dobré víře“) bylo přece jen překvapením.

Už první výstřel na Kanadu ohledně jejího protežování domácího zemědělství, zejména mlékárenství, na úkor zemědělství USA je jak definice zástupného problému: zemědělství tvoří procento americké ekonomiky, samotné tarifní a netarifní opatření na mléčné výrobky jsou z toho mikroskopickou částí. Třetina tweetů však přesto byla o mléku…

Zadruhé paranoia, že celý svět škodí americkým vývozcům, zatímco USA všechny vítá bezcelní otevřenou náručí, čehož údajným výsledkem je masivní deficit USA se světem, je evidentně založena na „alternativních faktech“. Pětisekundové použití Google odhalí, že dle Světové banky vážená výše dovozního cla je v Kanadě 0,8 %, v EU a v USA shodně 1,6 %. Netarifní opatření jsou separátním problémem, ale tyto částečně reflektují jiné preference a tradice evropských spotřebitelů: zatímco na geneticky modifikované potraviny je v USA v principu nazíráno jako na dobré, v Evropě pro ně platí presumpce viny. Stačí se podívat do zprávy o bariérách obchodu, kterou vydává americký úřad vládního zmocněnce pro obchod, pro důkaz, že mnoho netarifních opatření je podmíněno kulturně, nikoliv snahou zamezit vstupu amerických firem.