Je to nejrychlejší dopravní prostředek, na němž se můžete pohybovat vlastní silou. Pro některé rekreační droga, pro jiné způsob, jak se přemístit z A do B. Obliba jízdních kol se nezdá mít strop a na výběr je ze stále více možností. Pomůžeme vám se v tom alespoň trochu vyznat.

Trekingové, krosové, či horské kolo?

Tyto kategorie dnes představují naprostou většinu toho, co se na trhu prodá. Mnoho laiků tyto pojmy směšuje, ve skutečnosti jsou ale mezi nimi velké rozdíly.

Trekingové kolo je vhodné na silnice, asfaltové a zpevněné cesty, ne však do terénu. Typicky na něm budete jezdit do práce (a cestou si to můžete bez obav zkrátit třeba přes louku) a moc vám nebude záležet na tom, zda cesta potrvá o minutu či dvě déle. Pokud zrovna nehodláte křižovat alpské průsmyky, tak se hodí i na vícedenní expedice − třeba na týdenní putování po Dunajské cyklostezce úplně stačí. Trekingové kolo má obvykle blatníky, světlo či nosič, tedy doplňky, které se hodí, když se cestou domů třeba stavíte na nákup nebo je v zimě už šero. Technické zázraky od tohoto typu neočekávejte, spolehlivou výdrž však ano.

Pod 25 tisíc bych nechodil

"Nejvíce se prodávají bicykly v cenovém rozmezí 12 až 15 tisíc korun," říká Miroslav Onderka, hlavní mechanik cyklistického obchodu a servisu v Praze na Smíchově.

Co byste doporučil člověku, který ročně najede na kole asi 3000 kilometrů a není ochoten za kolo vydat zrovna statisíce korun?

Předpokládám, že mluvíme o horských kolech. S takovým nájezdem to je v naší branži už více než jen rekreační jezdec. V cenové hladině 25 tisíc korun dostanete kolo se sice ještě hliníkovým, ale už poměrně kvalitním rámem, se střední sadou komponentů. Tedy spolehlivý stroj, který při pravidelném servisování bude dobře sloužit mnoho let. To je nejnižší cenová hladina, kam bych mířil.

Sledujete poslední dobou nějaké trendy v prodejích jednotlivých druhů kol?

Více lidí než dříve nyní poptává kola typu enduro (celoodpružená kola do terénu, pozn. red.). Ale nějaký zásadní trend, který by úplně měnil nákupní zvyklosti, to není. U horských kol je obecně větší příklon k bicyklům s větším průměrem kol, ale to trvá už několik let.

Jak je to tedy s těmi průměry? Pro koho je vhodné horské kolo s průměrem 26 palců, 27,5, respektive 29 palců?

Šestadvacetipalcové kolo bych doporučil spíše odrostlejším dětem. 27,5 palce je dobrý kompromis, když se často jezdí do těžšího terénu, případně pro cyklisty menších postav. Devětadvacetipalcových horských kol teď prodáváme nejvíc, jsou to typická kola na tzv. cross country. Tedy spíše do lehčího terénu, přitom na silnici nebo tvrdé cestě rychle jedou.

Co silniční kola?

Je to minorita; z toho, co prodáváme, někde kolem pěti procent. Na druhou stranu poptávka po silničkách se poslední dobou stabilizovala, a když někdo chce silniční kolo, většinou přijde s naprosto přesnou představou. Je vidět, že to jsou lidé, kteří se cyklistice hodně věnují.

Krosové kolo znamená jít o stupínek výš. Má odpruženou vidlici (což umožní zajet do lehčího terénu) a stále poměrně úzké pláště znamenají malý valivý odpor, cesta po silnici tedy slušně odsýpá. Těžký terén či rozbité sjezdy ale krosovým kolům nesvědčí − jednak se v takových podmínkách špatně ovládají a taky byste stroj brzy zničili. Je to kompromis mezi trekingovým a horským kolem.

Horské kolo bez problémů zvládne příčné kořeny, vymletá koryta i kamenité kozí stezky − tedy pokud se svůj stroj naučíte dobře ovládat. Vyjedete klidně třicetiprocentní stoupání a rozhodit by vás neměl ani půl metru hluboký potok. To vše je možné díky odpruženým vidlicím s velkým zdvihem, kvalitnějším (tužším a lehčím) materiálům než u trekingových či krosových kol a také širším plášťům. Hodí se na horské stezky Krkonoš či do Alp, tam, kam by trekingové kolo vůbec nemohlo a krosové sotva. Má to ale i svoji druhou stránku. "Horáky" mají na asfaltu samozřejmě větší valivý odpor a také zpravidla lehčí převody − nepočítejte proto s tím, že při cestě z lesa domů budete stačit skupině silničářů. Horská kola jsou taky dražší kvůli nutnosti použít kvalitnější materiály.

Věčná dilemata

Pedály. Mnoho rekreačních jezdců se stále brání použití nášlapných pedálů. Pokud jezdíte víc než jen dva kilometry denně do práce, lze je ale jen doporučit. Nášlapy jsou pevně spojeny s botou pomocí tzv. kufru a botu do nich "nacvaknete" podobně jako do lyžařského vázání. Umožňují mnohem efektivnější přenos síly, než když pojedete v teniskách na obyčejném, plochém pedálu. Z nášlapných pedálů se "vycvaknete" pohybem paty do strany − je-li to pro vás nové, napřed si to natrénujte na nějakém klidnějším místě. Snad jedinou nevýhodou je nutnost mít speciální tretry, které jednak něco stojí a také se v nich hůře chodí.

Hliník, či karbon? Týká se materiálu rámů u dražších typů horských a silničních kol. Karbon je sice obecně velmi lehký a současně pevný, také ale křehký, navíc existuje mnoho typů. Řada odborníků tvrdí, že je lepší pořídit velmi kvalitní hliník než horší karbon, univerzální "rozhřešení" však neexistuje. I dobrý hliníkový rám bude každopádně lacinější, byť, ano, o něco méně tuhý. Karbon zase při jen trochu drsnějším pádu nejspíš zničíte nebo poškodíte. A pamatujte, na karbonovém silničním kole budete cítit každý kamínek.

Hardtail, či celoodpružené? Hardtailová horská kola mají pouze přední vidlici, zatímco "celopéra" ještě navíc zadní tlumič. Hardtail vykazuje přece jen lepší přenos síly, lépe s ním vyjedete kopce. Celoodpružená kola zase lépe přilnou k terénu a hodí se hlavně do drsnějších podmínek, kde oceníte znatelně lepší stabilitu. Záleží tedy hlavně na tom, kudy chce člověk jezdit.

26, 27,5, či 29? Máme na mysli průměry kol v palcích u horských, respektive krosových kol. Těmto kategoriím dlouho vládl šestadvacetipalcový průměr a pro dospělé jezdce nic jiného nepřicházelo v úvahu. Teprve před několika lety začali výrobci nasazovat kola větších průměrů, tedy 27,5 a 29 palců. Všechny tři typy mají své zanícené příznivce i odpůrce − názor odborníka přinášíme v rozhovoru.

Kde a kdy koupit?

Při nákupu kola si nechte poradit ve specializovaném obchodě (více než v jednom − cykloshopy obvykle prodávají výrobky pouze dvou či tří značek). Pokud se chystáte na náročnější nákup, počkejte na zimu; výprodej "loňských" modelů může znamenat úsporu i desítek tisíc korun. A pokud se nebojíte ojetiny − rizika tu jsou sice mnohem menší než u aut, přesto ale doklad o koupi vidět chtějte −, tak se podívejte třeba na www.cyklobazar.cz.

Údržba kola

Parkujte kolo vždy na suchém místě, předejdete problémům s korozí. Pokud zmoknete, bicykl po ukončení jízdy umyjte (ne silným tlakem vody) a vysušte.

Zvýšenou pozornost vyžaduje řetěz. Zejména pokud jezdíte v prašném prostředí, prach ulpívá na mazivu a vzniklá hmota působí jako brusná pasta, tj. všechny součásti rychle opotřebovává. Proto je třeba řetěz jednou za čas "vyprat" v tzv. pračce řetězu nebo − máte-li na něm spojku − jej rozdělat a naložit do speciálního roztoku. Ještě před tím nastříkejte na pastorky a převodníky čistidlo a nechte chvíli působit. Kombinace těchto zásahů výrazně prodlouží životnost jak řetězu, tak mnohem dražších pastorků a převodníků. Řetěz se také časem natahuje a je nutné jej včas vyměnit − dříve než vám začne tzv. střílet (přeskakovat přes pastorky). Natažení řetězu je dobře občas zkontrolovat měrkou. Běžně řetězy vydrží 1500 až 4000 kilometrů podle toho, jak jezdíte (v těžkém terénu se vytahá dříve), kolik vážíte, jaké volíte převody.

Hlídejte si opotřebení plášťů a opět − vyměňte je dříve, než jsou sjeté tzv. na plátno. U hodně ojetých plášťů jednak dramaticky roste riziko defektu a samozřejmě také ztrácejí své původní vlastnosti (důležité hlavně u horských kol). Životnost plášťů značně prodloužíte správným huštěním, tlak bývá uveden na boku. Obecně je tendence spíše podhušťovat; vezměte v úvahu svou tělesnou hmotnost, a pokud nevážíte "50 kilogramů i s postelí", nafukujte pláště spíše při horní hranici rozpětí (neplatí, pokud se chystáte do těžkého terénu). Pořádně nahuštěné pláště mají menší valivý odpor, přenos síly je efektivnější.