Ještě nedávno se investice do vytunelovaných CS fondů zdála být paradoxně jedna z nejlepších v historii investování v Česku: Z ukradené jedné a čtvrt miliardy korun, která z fondu zmizela v březnu 1997, je nyní více než dvojnásobek. Ty leží na účtech investiční společnosti Akro, která podílníky zastupuje. A to si již zhruba šestina bývalých podílníků své podílové listy nechala vyplatit.
Nyní o většinu peněz ale můžou zase přijít. Největší část z nich – včetně úroků 2,08 miliardy korun – totiž podílníci získali jako odškodné od státu za to, že jejich peníze neohlídal. Před dvěma týdny ale Obvodní soud pro Prahu 6 řekl, že je dostali neoprávněně a mají je vrátit. "Z ústního odůvodnění vyplynulo, že to soud považuje za promlčené, a proto nám tu sumu nařídil vrátit," potvrdil právní zástupce investiční společnosti Akro Jiří Voršilka. Verdikt však není pravomocný a Akro se, až dostane písemné odůvodnění, odvolá.
Verdikt přivítal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. "Naší žalobě bylo vyhověno a žalovaná částka byla přiznána," uvedl mluvčí úřadu Radek Ležatka, který případ ale nechtěl více komentovat, protože ještě nemají písemné odůvodnění a spor kvůli avizovanému odvolání není u konce. "Proto nezbývá než vyčkat písemného vyhotovení rozsudku a následně rozsudek řádně vyhodnotit," dodal.
Pro podílníky to ale znamená ještě větší problém než jen vrácení sumy 2,08 miliardy korun, kterou získali jako odškodné. K tomu budou muset zaplatit ještě úroky ve výši 8,05 procenta ročně, které se počítají od září 2014. K dnešnímu dni tak úroky přesahují 650 milionů korun.
Ostatně podobně získali i uvedené dvě miliardy korun. Původně žalovaná suma totiž byla 1,1 miliardy a další skoro miliarda naskočila na úrocích. "Samozřejmě že ten úrok není příjemný,“ připustil Voršilka s tím, že je předčasné skládat zbraně, protože se odvolají, a navíc běží před soudy ještě další spor o odškodnění, tentokrát vůči ministerstvu spravedlnosti.
Notář, banka i ministerstvo
K vykradení CS fondů došlo v březnu 1997, kdy jejich nově zvolené vedení za 1,23 miliardy korun nakoupilo takřka bezcenné akcie Drůbeže Příšovice.
Pochybení bylo více. Notář Roman Hochman zapsal nové vedení fondu, ač k tomu neměl potřebný souhlas ministerstva financí. Plzeňská banka, která byla depozitářem fondů, peníze bez protestu převedla. A Finanční analytický odbor ministerstva financí, ač jej na neobvyklou transakci upozornila GiroCredit bank, povolil převod peněz do zahraničí.
Obvodní soud pro Prahu 2 a následně Městský soud v Praze pak v roce 2012 potvrdily, že stát má na vykradení podíl. A ministerstvu financí nařídil, že má zaplatit odškodné i s úroky ve výši 2,087 miliardy korun. Mimochodem: již předtím musela zaplatit odškodné 650 milionů korun Plzeňská banka, která kvůli tomu zkrachovala.
Zlatý tunel CS fondů: Před 20 lety z nich zmizelo jedna a čtvrt miliardy. Dnes se ukazují jako skvělá investice
Peníze jsme dostali, žalobu stahujeme
Ministerstvo financí sice uvedené více než dvě miliardy korun zaplatilo, ale současně podalo dovolání k Nejvyššímu soudu. A ten mu v červnu 2014 vyhověl. Všechny verdikty zrušil a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby případ projednal znovu. A především lépe prokázal, že ministerstvo mohlo skutečně vykradení fondů zabránit.
Případ proto začal na podzim 2014 znovu projednávat Obvodní soud pro Prahu 2, před nímž Akro použilo nečekaný trik: oznámilo, že žalobu stahuje, protože již uspělo a peníze dostalo. A není tak o čem jednat a není možné také vrátit plnění, které ministerstvo podle Akra zaplatilo dobrovolně.
Ministerstvu proto nezbylo než podat žalobu o vydání neoprávněného obohacení. Akro ovšem tvrdí, že o neoprávněné obohacení jít nemůže, protože ministerstvo platilo dobrovolně − ještě předtím, než uplynula lhůta k zaplacení. Nicméně Obvodní soud pro Prahu 6 před dvěma týdny rozhodl, že má sumu vrátit. Přesné odůvodnění ještě není známo.
Soudy navíc řeší ještě jednu žalobu, v níž totožnou sumu jako po ministerstvu financí – tedy původních 1,1 miliardy – požaduje Akro po ministerstvu spravedlnosti. Tentokrát kvůli pochybení notáře, který změnu orgánů neměl potvrdit. Obvodní soud pro Prahu 2 tuto žalobu letos v lednu zamítl s tím, že v roce 1997 v době sepsání notářského zápisu stát neodpovídal za nesprávný postup notáře.
Odsouzeni jsou jen bílí koně
I když soud za vytunelování CS fondů poslal do vězení čtyři muže - Václava Frantu, Tomáše Roitha, Ladislava Nadě a Josefa Matoulka -, sám konstatoval, že šlo jen o bílé koně a hlavní organizátoři unikli spravedlnosti. K podílu na vykradení fondů se v roce 2012 přiznal František Bušek (dříve Chobot), který uvedl, že je vykradl spolu s finančníkem Pavlem Tykačem, jehož policie již krátce kvůli CS fondům stíhala, ale nakonec obvinění zrušila.
A obnovené stíhání Tykače (v případě Buška již bylo vše promlčeno) skončilo novým odložením. Bušek totiž změnil výpověď, a navíc se ukázalo, že jeden z důkazů, který o Tykačově podílu předložil, byl falešný - údajný zápis o schůzce z roku 1997 totiž byl psán typem písma, které prokazatelně vzniklo až po roce 2000.
Před soudem sice v roce 2011 stanul tehdejší šéf Finančního analytického útvaru ministerstva financí Jiří Kudlík, který měl pravomoc peníze zablokovat, ale neudělal to. A spolu s ním byl obžalován Petr Müller, který se zapojil do obchodu s bezcennými akciemi Drůbeže Příšovice. Oba ale soud počátkem roku 2012 osvobodil. A i je označil za pouhé vykonavatele.
"Bylo by velmi nespravedlivé, kdyby dvě osoby, které můžeme nazvat figurkami na šachovnici, byly odsouzeny za závažnou trestnou činnost, když ti hráči, kteří na šachovnici hráli, z toho vyšli tak, že jejich stíhání bylo zastaveno," uvedl soud.