I gastronomie prožívá své módní vlny. Před časem jsme chtěli začít vařit jako naše babičky, pak přišly silné příběhy… Teď nejspíš někde v Česku existuje Vysoká škola obsluhy (klasické tříleté bakalářské studium, kde si v roli profesorů přivydělává elita z Václaváku a Staromáku), na níž budoucí číšnice a číšníky učí jedinou otázku: Je všechno v pořádku? Poslední dobou se jí totiž v našich restauracích nedá utéct.

A zpravidla platí, že čím horší podnik, tím víckrát a taky v méně vhodných momentech ji slyšíte. Třeba v restauraci Deer, jež si v dobrém žertu říká finediningová, jsem ji slyšel pokaždé, když něco nebylo v pořádku: notnou dobu přede mnou stála prázdná sklenka od vína, chléb k polévce byl jak žula… Má upřímná reakce by samozřejmě byla, že v pořádku není vůbec nic. Jenže v takovémhle podniku není v pořádku ani taková reakce, protože prostě nic nezlepší.