Američané mají úsloví "scratch the itch", volně přeloženo "když vás něco svrbí, tak to poškrábejte". Používá se hodně v Silicon Valley, když zakladatelé start-upů vysvětlují, proč začali nabízet ten či onen produkt nebo službu. Prostě přišli s tím, co jim osobně na trhu chybělo.

Když rok co rok na jaře sedím v porotě soutěže Vodafone Nápad roku a poslouchám prezentace nejdřív 30 semifinálových a pak přibližně 10 finálových projektů (zhruba z 200 přihlášených), vždycky přemýšlím a žasnu, kde se všechny tyhle podnikatelské nápady rodí. Míněno tedy Nápady s velkým N.

Padají ze stromů jako Newtonova jablka? Jsou vysezené v potu tváře po nocích? Nebo jsou to jedny z mnoha a mnoha nápadů, které se objeví a zase zmizí, avšak těmto se z nějakého důvodu podařilo prosadit? Asi všechno dohromady. Je zřejmé, že nápad, který se promění v úspěšný byznys, musí mít tři sudičky: racionální úvahu, pak cosi neuchopitelného, čemu můžeme říkat intuice nebo inspirace, a v neposlední řadě štěstí.

V různé míře. Letošní už 11. ročník soutěže ukázal, že projektů vzniklých podle vzorce "scratch the itch" se do finále probojovalo několik. Třeba ten vítězný. Marketér Bohdan Tětiva řešil osobní problém. Jeho syn hraje hokej a podobně jako řada jeho malých spoluhráčů se potýká s tím, že netráví na ledě dost času nácvikem herních situací.

A tak přišel s nácvikem herních situací v prostředí virtuální reality. S originální hokejkou, simulující kontakt s pukem. Vznikla firma Sense Arena, nabízející toto řešení na komerční bázi. Minulý týden její zakladatel podepisoval v USA kontrakty s dvěma kluby NHL, které Tětivův nápad budou testovat na letních tréninkových táborech pro děti.

Nebo projekt Eliot, nabízející malé chytré zařízení, které "přicvaknete" na elektroměr. Tam sbírá data o spotřebované elektřině, a to ve vysokém i nízkém tarifu. A vy pak díky aplikaci víte, kolik přesně vás energie stojí a zda byste nějaké spotřebiče nemohli používat ekonomičtěji.

I tady byl na počátku "scratch the itch". Jiří Merz si s manželkou nechali udělat elektrické vyhřívání pod vjezd do garáže. To je dobrý plán, zvlášť když hodně sněží a mrzne. Jenže pak manželům přišel doplatek na elektřinu 30 tisíc korun. "Bylo jasné, že kdybychom měli informace o okamžité spotřebě a hlavně ceně, tak bychom vyhřívání používali jinak," řekl zakladatel firmy porotě. Mimochodem, projekt Eliot si nakonec z finále odnesl cenu Ekonomu.

Ale pak jsou lidé, kterým stačí nápad bez onoho velkého N na začátku. Prostě nápad. Nebo jen plán. Zakladatelé firem, které byznys baví jako princip. Kteří umějí nadchnout lidi, dát dohromady tým a jít si za svým. A když na to přijde, jsou schopni udělat velkou věc i z malého nápadu.

Na těchto podnikatelích je fascinující energie a univerzálnost. Také oni se často dočkají úspěchu. Minulý týden jsem shodou okolností mluvil s Liborem Hořením, sedmadvacetiletou podnikatelskou "superstar" z Brna, který na sebe poutá pozornost projektem Dobrokávy. V centru Brna nabízí kávu nikoli za peníze, ale za příslib dobrého skutku.

Hoření se stal milionářem vlastně ještě jako nezletilý, když založil stránku Toprecepty.cz, dodnes jeden z nejnavštěvovanějších českých webů. Byl to náhlý nápad nabídnout to, co chybělo? Nebo inspirace?

Ale vůbec ne. Hoření neměl ani nemá k jídlu či vaření žádný vztah. "Prostě jsem si sedl, vzal seznam stovky nejnavštěvovanějších českých webů a hledal jsem ty, o kterých jsem byl přesvědčen, že bych je uměl dělat líp. A dva se týkaly vaření. Takže jsem se pustil do Topreceptů," říká.

Elementary, dear Watson! Vlastně geniální a jednoduché. A když se ho ptám, zda si myslí, že by tahle metoda fungovala i dnes, odpovídá bez váhání: "Samozřejmě. To funguje vždycky."

Kdo se nudí, může to zkusit. Nechť to bere třeba jako plán na dnešní večer.