Je to budoucnost, která promění ekonomiku, věří mnozí. Ten má auto a volný večer a ten zas potřebuje svézt. Onen má volný pokoj a tamten chce jednu dvě noci přespat na cestách. Nabídku a poptávku propojí internet a člověk poslouží člověku. Říká se tomu sdílení.

Spousta "vzácných statků", jako jsou auta a pokoje, díky němu neleží ladem. Jejich majitelé si přivydělají. A zákazníci dostanou službu za dobrou cenu. Zní to rozumně, pokrokově.

Jenže je tu stát a jeho úředníci, figurky ve hře rozličných zájmů. Proti Uberu, alternativě k jejich mizerným službám, se bouří úředním glejtem posvěcení taxikáři. Proti Airbnb, variantě k jejich drahým pokojům, brojí houštinou předpisů a daní sedření hoteliéři.

A tak se nové služby musí přizpůsobovat starým pořádkům. Přitom jejich aplikace přináší zákazníkovi dost informací, včetně recenzí ostatních, aby se mohl sám racionálně rozhodovat o koupi. Slovu trh se vrací původní význam. Žádná úřední kontrola ani taxametr ho nenahradí. Okradení klienti pražských taxikářů o tom vědí své.

O osudu sdílené ekonomiky v časech vlády razítek píšeme v tématu tohoto čísla. Určitě to není naposledy, protože úřední šiml budoucnost nezastaví. Příjemné čtení.