Sociolog Daniel Prokop z agentury Median velmi kriticky hodnotí průzkumy Eurostatu, které Česko staví do lichotivé pozice státu s nejmenší chudobou v rámci EU.

"Ukazatel relativní příjmové chudoby je nevypovídající, nejen proto, že nezahrnuje lidi v exekuci, ale i proto, že ukazuje v každé zemi něco jiného. Kdyby byl měřen na úrovni celé Evropy, tak jsme na tom maximálně průměrně, což odpovídá i intuici," říká.

Co říkáte na praxi statistiků nezapočítávat při šetření sociálního vyloučení a chudoby exekuční a insolvenční srážky?

Kdyby se započetly všechny exekuční a insolvenční srážky, tak by se příjem spodních dvaceti procent lidí ve statistikách ještě snížil. Právě mezi nimi je velký počet lidí s exekucemi, pod hranici 60 procent mediánu příjmů by se pak dostali samozřejmě další.

Češi jsou chudší, než ukazují statistiky. V datech Eurostatu chybí exekuce a insolvence

Podle hrubých odhadů by to mohlo být asi 300 tisíc lidí.

Je to těžké odhadovat, ale vyloučit se to nedá. V těchto šetřeních je vždy určitá míra nejistoty, co tam lidé vlastně vyplní. My jsme se při našich průzkumech například setkali s jevem, že chudší lidé své příjmy často nadhodnocují, zatímco bohatší podhodnocují. Nicméně kolegové z neziskových organizací, kteří na tuhle věc upozorňují, mají pravdu, že pokud by tam skutečně byl čistý příjem ve většině případů, tedy ještě před srážkami (Český statistický úřad mezitím potvrdil, že to tak je, pozn. red.), ten efekt může být docela velký. A odhad, že to v míře chudoby může dělat až procentní body, je oprávněný. Nyní je chudých zhruba milion, kdyby tam spadlo dalších tři sta tisíc, je to značný posun. Ten průzkum je navíc dělaný jen v bytových domácnostech, úplně pomíjí azylové domy, různé ubytovny, domovy důchodců.

I lidi žijící v různých vyloučených lokalitách je velmi těžké zastihnout a přesvědčit k vyplnění takového dotazníku. Podobně ale i velmi bohatou část populace.

Nepostihuje ani cizince, kteří v Česku pracují. Jak ty chudší, tak top pracovníky.

Tyhle věci snižují i příjmovou nerovnost, která je u nás zřejmě reálně mnohem vyšší.

Ony ty české výsledky vypadají na první pohled zvláštně. Za rok 2016 jsme první s 13,3 procenta lidí ohrožených chudobou a až pod námi, s odstupem více než tří procent, jsou Finsko, Dánsko a Nizozemsko. Za rok 2012 výsledek ještě klesl na 12,2 procenta, srovnání s dalšími zeměmi ale zatím chybí.

Tam se počítají lidé, kteří jsou příjmově chudí, to je ta nejdůležitější složka ukazatele. To jsou ti pod 60 procenty mediánu příjmů. Těch je asi 9,1 procenta. A těch 13 procent doplňují ti, v jejichž domácnosti nikdo nepracuje, jsou vyloučeni z trhu práce, nebo trpí takzvanou těžkou materiální deprivací. Nemohou si dovolit čtyři z devíti zkoumaných položek, jako například jíst maso, vytápět dům, jíst ovoce, zeleninu.

Započítávání pouze čistých příjmů před srážkami zvyšuje právě tu příjmovou chudobu, která by zřejmě šla někam na 12 až 13 procent, a celkový ukazatel by se o stejná čísla nejspíš posunul o tři až čtyři procenta výše, někam přes 16 procent. Tím bychom ale stále byli v Evropě nadprůměrní.