K dnešnímu tématu jsem se dopracovával postupně, oklikami, jak jsem narážel na různé případy, kdy se ve veřejném prostoru objevili lidé a uskupení, a začali prosazovat své ideály, myšlenky, postupy. Vesměs to byly ušlechtilé aktivity, ale míra jejich rozsahu byla s ohledem na původ a prosazování přinejmenším podezřelá.

Existují občanské aktivity, které sice co do obsahu činnosti jsou harmonické, jenže míra jejich působení je zcela mizivá. To však nebrání medializaci, z níž ovšem získá člověk úplně jiný dojem. Například Česká středoškolská unie, známá svým odmítáním dabingu či jízdného zdarma (to je v podstatě vše) ve skutečnosti zastupuje jen zlomek středoškoláků. Členská základna je dnes 80 škol a 846 studentů; středních škol je však 1790 a studentů 395 tisíc. Když s přimhouřením všech očí přijmu argument, že těch 80 škol zahrnuje 30 tisíc studentů (zahrnuje uvádím záměrně, s interpretací "zastupuje" nelze souhlasit), jsme pořád na počtech, které o reprezentování středoškoláků touto Unii nesvědčí ani náhodou.