Často se teď diskutuje o tom, kdo, za kolik a proč dělá pro toho a onoho, když dotyčný ten a onen je zjevný padouch − ale to není nic proti podobným dilematům, která se musela řešit v totalitních režimech. Výraz "totalita" znamená "úplnost", čímž se naznačuje, že takové režimy chtějí mít pod palcem všechno. Takže pokud jste třeba chtěli stavět mosty, nesměli jste režim zlobit, protože v opačném případě byste mohli mosty leda zametat. Zatímco dnes je určitý výběr, pro koho a za kolik budete pracovat, tehdy šlo jen o to, jak vůbec kvalifikovanou práci dělat a moc si nezavdat.

Ale abychom nebyli na dnešní prodejné talenty moc přísní, představte si, že vám jde o něco mimořádného: jste třeba Wernherem von Braunem a za své životní poslání považujete kosmickou raketu. Takové poslání je zatraceně drahé, nikoho nezajímá − a najednou přijde ďábel s penězi převlečený za politika, o kterém víte, že je padouch. Pokud souhlasíte s premisou, že žijeme jen jednou, máte dvě možnosti: buď s pomocí ďábla zanechat lidstvu raketu, která jej posune dopředu, nebo zemřít s pocitem zmařeného života. Co je horší?