Pro Polsko byl tím, čím VW Brouk pro Německo. Maličký Fiat 126p s motorem vzadu postavil na kola celý národ. Jen se na něj muselo čekat v dlouhých pořadnících a jeho výroba začala oproti Brouku mnohem později − před 45 lety. V tehdejším Československu byl oblíbeným vozem starších manželů, často také sloužil začínajícím řidičům či jako druhé auto v rodině. "Dalo se s ním krásně parkovat, díky chlazení motoru vzduchem odpadla starost o vodu v chladiči, vyznačoval se jednoduchou údržbou," líčí František Černovský, předseda Spolku majitelů vozů Fiat 126p a bývalý prodavač Mototechny. "Náhradní díly byly laciné a dostupné," dodává.

První Fiat 126p sestavili z italských komponent 6. června 1973, sériovou montáž spustili ve městě Bielsko-Biala v červenci. Produkce byla zprvu omezená, neboť slezský podnik FSM (Fabryka Samochodóv Malolitražovych) vyráběl hlavně dvoudobou Syrenu. Do konce roku proto vzniklo zhruba jen 1500 vozů Fiat 126p. Polská státní spořitelna však na nový typ přijímala zálohy po tisících a čekání v pořadníku na vytoužený "zápaďácký" automobil se tak táhlo mnoho let.

Model vyráběný v licenci Fiatu nebyl pro obyvatele Polské lidové republiky levný. Jak uvádí Jan Tuček v knize Auta východního bloku, základní cena činila 69 tisíc zlotých v době, kdy se průměrný plat pohyboval v rozmezí 3000 až 4000 zlotých.

V roce 1975 uvedli do provozu druhý závod FSM v městě Tychy a rozjela se také produkce polských dílů. Díky tomu stoupla roční kapacita na 80 tisíc vozů Fiat 126p. Pořadníky však zůstaly hrozivé. Tisíce zájemců měla uchlácholit každoroční loterie, jejíž výherci si po doplacení zbylé částky mohli fiátka ihned převzít. O neutěšených poměrech svědčí, že pokud by vylosovaní šťastlivci svůj automobil obratem prodali na neoficiálním trhu, dostali by za něj téměř dvojnásobek ceníkové částky.