Zatímco některé oblasti České republiky čelí náporu turistů a při slově turistika se místním dělá nevolno, zbytek zeje prázdnotou a turisty by zde naopak přivítali s otevřenou náručí. Změnit situaci mají obnovené dotace Evropské unie zaměřené na cestovní ruch, za které se postaví výletní centra, cyklostezky, rozhledny, prostě cokoliv, co by mohlo lákat k návštěvám. Cílem je udržet obyvatele v obcích, které se postupně vylidňují, protože dotace by prý pomohly k tvorbě nových pracovních míst a tím by mladí lidé přestali utíkat z venkova do měst a naopak by se budováním stájí a otevíráním kaváren jali zvelebovat svůj rodný kraj.

Zní to krásně, až na to, že praxe je o dost jiná už nyní. Cestování po krajích českých znamená výběr mezi předraženými turistickými destinacemi, kde se mizerně parkuje a kde se na "úchvatné vyhlídky" stojí hodinová fronta. A vesnicemi, kde v lepším případě funguje hospoda dvě hodiny denně a kde o kvalitní gastronomii a příjemné obsluze slyšeli tak možná v televizi. Přitom v obou variantách lze najít projekty podpořené Evropskou unií. Takže vůbec není jisté, že dotace dokážou situaci zlepšit. Druhou, neméně zásadní otázkou je, jestli je Česko schopné dotace uhlídat tak, aby je posléze − po návštěvě evropských auditorů − nemuselo zase vracet.

Že jde o docela reálnou možnost, naznačují výsledky minulých let. V roce 2014 dospěl Nejvyšší kontrolní úřad k závěru, že rozdělování evropských i národních dotací na podporu cestovního ruchu bylo problematické. Přestože šlo do této oblasti v předcházejících šesti letech 49 miliard korun, výsledkem prý byla stagnace či pokles výkonnosti cestovního ruchu. Ministerstvo pro místní rozvoj tehdy tvrdilo, že jde jen o relativní pokles kvůli rychlejšímu růstu ekonomiky a také že se některé investice projeví v delším až hodně dlouhém časovém období.