Na střední škole studoval potravinářské technologie, od nich se postupně dostal k mikrobiologii a dnes je jeho tématem výzkum zbraní, které bakterie používají při útocích na jiné bakterie nebo buňky. Devětatřicetiletý Marek Basler svoje poznatky publikoval v nejoceňovanějších časopisech světa, Nature nebo Cell.

Letos ho ocenila Evropská organizace molekulární biologie Zlatou medailí EMBO, kterou každý rok získávají nanejvýš dva vědci z celé Evropy a mezi biology platí za nejprestižnější evropskou cenu. Patří k ní navíc odměna 10 tisíc eur. "Je to překvapení a perfektní pocit, když jiní ocení, že člověk na něčem dlouhodobě pracuje. Je to samozřejmě ocenění i pro mé kolegy," popisuje Basler.

Je teprve druhým Čechem, jemuž se podařilo medaili získat, před šesti lety ji za své objevy o fungování rostlinného hormonu auxinu dostal biochemik Jiří Friml. Basler se o svém výzkumu rozhovořil pro HN.

Co vás na mikrobiologii a studiu bakterií tolik přitahuje?

Když se řekne bakterie, člověk si většinou představí malou, nepatrnou věc, která se nějak množí a způsobuje nemoci. Ale když se pak podíváte na to, jak se od sebe bakterie obrovsky liší tvarem, způsobem pohybu, jak ovlivňují svoje prostředí, a to nejen během infekce. Kamkoliv se člověk podívá, najde něco nového, nečekaného. Třeba dnes mnoha světovými laboratořemi používaná metoda k úpravě genů CRISPR-Cas se objevila náhodou při studiu toho, jak se bakterie brání virům. Věcí, o nichž vůbec nevíme, je pravděpodobně v genomech bakterií zakódováno neuvěřitelné množství. Zároveň máme čím dál více technik, které můžeme používat k jejich studiu, a obor tak zažívá velmi zajímavé období.

Váš výzkum tedy může v důsledku přinést nové cesty, jak léčit bakteriální infekce nebo jak bakterie ovládat?

Takto nad tím nepřemýšlím, není to přímo cíl mého výzkumu. My chceme vědět, jak věci fungují, co vše bakterie vyvinuly a jak interagují s prostředním, ať je to v půdě, nebo v lidském těle. Bakterie musely vytvořit nepřeberné množství způsobů, jak se různým prostředím přizpůsobit, a ty všechny čekají, až je někdo objeví.

Proč je to tak důležité?

Velkým problémem, který je potřeba vyřešit, je odolnost bakterií vůči antibiotikům. Základní výzkum chování bakterií pak může případně vést k vývoji nových léků. To je to, co v zásadě chceme všichni – zlepšit léčbu bakteriálních infekcí. Ale moje prvotní motivace je pochopení biologie, která se v bakteriích děje. Co se odehrává během infekce nebo když se bakterie dostane do nového prostředí. Z toho člověk buduje znalosti a výzkum se posouvá dál.

Kdy jste se začal o obor zajímat?

Na úplném začátku byla asi knížka od Michaela Crichtona Kmen Andromeda, která se mi dostala do ruky na prvním stupni základní školy. Bylo to sci-fi týkající se mikrobiologie, o kosmické nákaze šířící se na Zemi. To byla první knížka, kterou jsem si opravdu užil, do té doby mi čtení moc nešlo. Na základce mě nejvíc bavila matematika a fyzika. Biologie moc ne, protože to přece jen obnáší, že si musí člověk pamatovat hodně věcí. Pak jsem šel na Střední školu potravinářské technologie v Podskalské v Praze.

Proč zrovna tam?

Máme to trochu v rodině, můj děda, teta i strýc z máminy strany jsou z oboru potravinářské technologie. Děda například řídil výrobu v Opavii. To byl pro mě takový vzor a říkal jsem si, že by to mohlo být zajímavé. Na škole mě hodně bavila chemie a mikrobiologie, hlavně laboratoře. Pak jsem šel na VŠCHT v Praze a myslel jsem si, že budu studovat analytickou chemii.

Pak na vás ale zapůsobila osobnost profesora Petra Šeba z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR, je to tak?

Ano, to setkání rozhodlo. Šel jsem k němu do laboratoře dělat diplomovou práci na doporučení profesorů na vysoké škole. Byl jsem nadšený tím, co dělají. Tam jsem se pak zabýval tím, jak bakterie, která způsobuje černý kašel, produkuje toxin (jedovatou látku – pozn. red.) a jakým způsobem jím ničí bílé krvinky. Petr nás podporoval v tom, abychom vycestovali do zahraničí, bral nás na konference a ukázal nám, jak vypadá věda ve světě. Díky tomu jsem mohl potkat špičky v oboru. Petr má také obrovské nadšení pro vědu, pro základní výzkum.

Na jedné z konferencí jste potkal i svého dalšího školitele z Harvardu. Jak to setkání proběhlo?

Ano, na postdoktorát jsem chtěl vycestovat do Ameriky. Říkal jsem si, že si musím potrénovat angličtinu a podívat se na místa, kde se dělá nejlepší věda, abych se tím nakazil a získal zkušenosti. Když jsem byl na konferenci kousek od Bostonu, navštívil jsem přednášku Johna Mekalanose, v tu dobu šéfa mikrobiologického oddělení na medicínské fakultě na Harvardu. Velice mě zaujalo, o čem přednášel.

Oslovil jste ho pak?

Bavil jsem se s Johnem už na konferenci, a když jsem se pak vrátil, napsal jsem mu e-mail s detaily své práce, a že bych rád pracoval u něj v laboratoři. John naštěstí souhlasil. Petr Šebo je přece jen mezi vědci hodně uznávaný, takže pomohlo i to, že jsem přicházel z jeho laboratoře.

V té době už jste za sebou měl zajímavé vědecké výsledky, které vám pomohly získat to místo?

Ano, to, co jsem se naučil během doktorátu, se hodilo k práci u Johna. V té době jeho skupina pracovala na novém objevu. U bakterií nalezli takzvaný sekreční aparát typu 6. Byla to naprostá novinka.