Oszkár Világi nemusí být jméno, které zná v Česku každá domácnost. Ale mohlo by. Od roku 2015 čeští řidiči vidí čím dál více čerpacích stanic v zelených barvách s červeným logem firmy MOL.

Za jejich rozšířením do Česka stojí právě pětapadesátiletý slovenský právník Világi, který kromě toho, že je členem vedení maďarského koncernu, šéfuje také slovenské rafinérské společnosti Slovnaft, jež patří do rodiny MOL.

Slovenská média Világiho pravidelně označují za jednoho z nejvlivnějších oligarchů a podnikatelů, jehož vliv je vidět a cítit především u politických stran maďarské menšiny, které pravidelně zasedají ve slovenských koaličních vládách. Világi, jenž byl po sametové revoluci v roce 1989 nějaký čas i poslancem československého Federálního shromáždění, ale podobná srovnání odmítá.

"Ve skutečnosti je to tak, že já umím s každým komunikovat. Nejde o to, jaké mám postavení v maďarské komunitě. Co jsem dělal a dělám, dělám vyváženě, nikoliv jen ve prospěch maďarské menšiny," vysvětluje v rozhovoru, který poskytl HN na bratislavské konferenci Globsec.

Předchází ho pověst člověka, který se vskutku dohodne s každým. Při rozhovoru působí přirozeně, a nikoli škrobeně korporátním dojmem jako někteří jiní představitelé velkých firem. Ve slovenských médiích je těžké o něm najít kritickou zmínku, i když například podle novináře Denníku N a znalce maďarské menšiny Petra Morvaye hrál klíčovou roli při sestavování nynější vládní koalice a má velmi blízko k maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi. "S Orbánovým Fideszem ho pojí velmi dlouhý vztah. Stále má dobré vztahy s Bugárem, byť je už méně prezentuje na veřejnosti, a má blízko i ke Směru," vysvětluje Morvay.

"Nikdy nevystupoval příliš do popředí a až v poslední době začal mít větší veřejné ambice − koupil fotbalový klub DAC a na jihu Slovenska začal být aktivnější."

Világi, kterého slovenský ekonomický týdeník Trend označil před dvěma lety za "pána Žitného ostrova", odmítá, že by se chtěl vrátit do politiky. "Měl jsem mnoho ambicí a hodně z nich se naplnilo," říká.

"Politické ambice ale nemám. Na Žitném ostrově dlouho nikdo nic nedělal, tak jsem se rozhodl, že něco musím udělat sám. Prosil jsem samozřejmě politiky, aby mi v tom nepřekáželi, a pokud mohou, tak aby spíš pomáhali, to je všechno. Než sedět v parlamentu a hlasovat jednou tak, podruhé jinak, to raději dělám cyklostezky."

Z právníka vlivným podnikatelem

Nemístná skromnost, řeklo by se. Shrňme si tedy ve zkratce, kým je dnes syn z tradiční, konzervativní maďarské farmářské rodiny ze Žitného ostrova, úrodné zemědělské oblasti na jihu Slovenska. Jeho majetek se nyní odhaduje na stovky milionů eur. Jak Slovnaft, kterému šéfuje, tak Világi jako fyzická osoba patří k největším plátcům daní na Slovensku.

Slovenská verze časopisu Forbes ho přitom v letošním žebříčku nezařazuje ani do první třicítky nejbohatších Slováků. Může to být i tím, že jako právník dokáže svůj skutečný majetek dobře zaplést do sítě různých firem.

Po sametové revoluci byl chvíli poslancem, dokonce místopředsedou československého Federálního shromáždění, ale pak se rozhodl pro kariéru právníka. Spoluzakládal právní kancelář, jež udělala jeden velmi chytrý krok: připravila pro zahraniční investory už registrované firmy a prodávala je jako skořápky. Zároveň jeho právní kancelář radila největším investorům v zemi, jako byly US Steel, Coca-Cola nebo právě maďarský MOL, který v roce 2000 vstoupil majetkově do Slovnaftu, kde maďarský koncern získal o tři roky později většinu. A v roce 2006 maďarský investor požádal Világiho, aby se ujal vedení slovenské části firmy. Ta měla v té době v Česku z historických důvodů jen 29 čerpacích stanic, ale byla důležitým hráčem ve velkoobchodě, protože její rafinerie je od dob Československa produktovodem napojena na českou síť. Világi byl členem vedení různých firem, v nichž měl MOL nebo jiné firmy z Maďarska podíl.

Právník Világi zároveň začal investovat do různých slovenských firem. Některé prodal zahraničním investorům, ale v rodném kraji vybudoval malé potravinářské impérium. Nákupy zatím završil vstupem do fotbalového klubu DAC a rekonstrukcí jeho stadionu v rodné Dunajské Stredě.

Oszkár Világi

Loděnice v Komárně pod jeho vedením zkrachovaly, naopak výrazně se mu dařilo podnikat během středopravicových reformních vládních koalic, v jejichž čele stál v letech 1998 až 2006 Mikuláš Dzurinda. Világi byl považován za šedou eminenci Strany maďarské koalice, kterou tehdy vedl Béla Bugár.

Jak uvedl novinář Marián Leško v časopise Týždeň v roce 2016, Világiho jméno nejenže se objevilo ve spise Gorila, popisujícím vztahy politiků a velkého byznysu, ale jako muže v pozadí, k němuž vedly především finanční nitky, ho uváděli pozdější odpadlíci od Strany maďarské koalice. Té pomáhal Világi i právními radami.

Ale zpět k podnikání. Világiho potravinářským firmám, mezi něž patří jatka Istermeat nebo mlékařská firma Euromilk, se v posledních letech dařilo se střídavým úspěchem. Předloni do jejich čela vyslal svoji dceru Réku, jež se okamžitě stala hvězdou slovenských byznysových časopisů. V řídkých rozhovorech pak o sobě Oszkár tvrdí (a Réka to potvrzuje), že je spíš rádcem, než že by se věnoval aktivnímu řízení.

Ve vedení mezinárodní firmy

Oszkár Világi má dnes v koncernu MOL na starosti podle svých slov především rozvoj nového byznysu, kterému se firma dosud nevěnovala. V Česku MOL nakoupil a stále dotváří síť čerpacích stanic, které se ve Világiho vizi mají stát prodejním místem i jiných věcí než jen "benzinu, kávy a croissantů". Zákazníci si tam budou moct pořídit třeba i pojištění nebo zajistit dodavatele elektřiny. "Čerpací stanici vnímám jako místo, kde lidé mohou najít různé služby," tvrdí Világi.

V Maďarsku rozjeli projekt na sdílení aut. "Teď přemýšlíme, zda jej rozšíříme do Prahy, Bratislavy nebo Záhřebu. V Bratislavě začínáme se sdílením kol," říká Világi. Sdílení kol jako seriózní byznys? "Ano," tvrdí Világi. "Vybudujete si vztah ke klientovi, který − když bude něco potřebovat − přijde ke mně. Svět se bude měnit a sdílená ekonomika bude mít čím dál větší podíl. My v tom novém světě chceme mít své místo."

Nové obchodní příležitosti, jak tomu MOL říká ve své dlouhodobé strategii, mají v roce 2030 vytvářet jednu třetinu zisku před zdaněním koncernu, který se také čím dál více obrací k výrobě jiných produktů než paliv. Podle Világiho v budoucnu nebude v Evropě potřeba zhruba deset procent dnešních rafinérských kapacit. Rafinerie se podle něj musí modernizovat, digitalizovat a ty malé zaniknou.