Jaké knihy teď máte na nočním stolku?
Většinou mám rozečteno více titulů. Teď mi na nočním stolku dělá společnost například kniha 100 x TGM od Pavla Kosatíka, což jsou historické a literární interpretace různých výroků a sdělení zakladatele státu.
Začetl jsem se také do knihy rozhovorů s Pavlem Kolářem Labyrint pohybu. Mám to štěstí, že pana profesora snad mohu nazvat dobrým kamarádem. Jeho přístup k tělu a duši mi pomohl pochopit moje osobní zdravotní trable a obohatil mě. Nad knihou zažívám vzácný pocit, že jsem opět pochopil něco málo dalšího o složitém lidském osudu.
Na stolku mám také knihu Osudy, kterou mi daroval arciopat břevnovského kláštera Petr Prokop Siostrzonek. Oba pocházíme z Těšínska, oba jsme absolventy gymnázia v Českém Těšíně. Člověk se jaksi přirozeně s plynoucím věkem vrací ke kořenům. Zvláště když je máte v tak svérázném, až mysteriózním kraji. Alespoň mě vše, co připomíná známá místa a osudy předků, velmi oslovuje.
Na stolku u postele by se našly ještě neobyčejné příběhy baťovců v cizině Srdcem baťovec anebo kniha nositele Nobelovy ceny za ekonomii J. Stiglitze Euro − společná měna jako hrozba pro budoucnost Evropy.
Máte nějakého zvláště oblíbeného autora?
Jsem člověk spíše plebejského typu, takže určitě se čas od času vracím k Jaroslavu Haškovi.
Co jste četl, když jste byl malý kluk?
Měl jsem hodně rád Miku Waltariho nebo Ericha Fromma.
Kterou knihu si v tomhle životě ještě určitě musíte přečíst?
Takových je spousta, čeká na mne v penzi velká část knihovny.
A s kterým autorem byste se nebál strávit let za oceán, anebo si dokonce troufl ztroskotat?
Dlouhé lety moc nemusím, spíše se jim vyhýbám. Bohužel v mé současné roli se to daří jen částečně. A ztroskotat bych si opravdu nepřál, ať už by u toho byl se mnou kdokoliv, takže se omlouvám za nedostatek fantazie.
