Umělá inteligence se stala jednou z nejstrategičtějších technologií 21. století. Stejně jako u všech technologií, které s sebou přinášejí zásadní změny, i zavádění umělé inteligence může nastolit mnoho etických, ale hlavně právních otázek. Dotýkají se odpovědnosti a také možného neobjektivního rozhodování.

Protože bude význam i využití robotů pravděpodobně dál narůstat, je jasné, že změnou musí projít i zákony a pravidla. Česká republika byla jednou z 25 zemí, které prohlášení o spolupráci v této oblasti podepsaly. Za českého přispění tak nyní vzniká na půdě Evropské komise etický kodex týkající se vývoje umělé inteligence, komise by ho měla představit do konce letošního roku.

Určitě to bude téma i pro Českou advokátní komoru. Zatím však neplánujeme nějakou zásadní samostatnou iniciativu při tvorbě legislativních návrhů v této oblasti. Návrhy mají přijít teprve v okamžiku, kdy je třeba předpisem upravit nějakou konkrétní činnost či vztahy, nikoliv naopak. Takže nejdříve bude třeba umělou inteligenci jako pojem právně definovat.

Souvisí to samozřejmě s tím, že pokud bude umělá inteligence definována a budou připraveny kroky pro její funkční integraci do života společnosti, můžeme se pohybovat ve velmi širokém perimetru. Tedy uvažovat o věcech od odpovědnosti za škodu způsobenou výrobkem až po přiznání osobnostních práv umělé inteligenci, včetně nároku na její autonomní existenci a rozhodování.

Pravda je, že zákony i v minulosti pokulhávaly za rozvojem informačních technologií a často se tu objevilo legislativní vakuum, dokonce ve větší míře než v ostatních oborech.

Technický a vědecký rozvoj je obvykle výrazně rychlejší než vývoj legislativní. Zákony a předpisy jsou vždy zastaralé, proto se novelizují a přijímají zákony nové. Jenže vždycky je to až v okamžiku, kdy nastane společenská potřeba takovou úpravu provést.

V reálném světě to funguje asi takto: nejdříve se objeví technologie, pak se pro ni hledá a najde využití, následně využívání technologie způsobuje nutnost určité vztahy či situace nově upravit a teprve potom přichází zákonodárce se svým (zpravidla postupným) řešením.

A jak je na tom Česká republika ve srovnání se zahraničím? Patříme k zemím se standardní právní úpravou. To znamená, že ve srovnání s vyspělými zeměmi je v něčem o něco dále, v něčem zase lehce pozadu. Může se leckde inspirovat, ale spíš v jednotlivostech než celkovým právním řádem. Určitě však bude novou legislativou potřeba upravit odpovědnost za škodu, otázky náhrady škody, právní konsekvence provozu autonomních vozidel.

Bude záležet na tom, jak bude umělá inteligence používána. Zatím jsme v oblasti start-upů, patentů a použití se leckde teprve hledá. Pro každé praktické využití pak bude třeba určitých úprav.

Seriál HN k projektu Inovativní právníci 2018 a konferenci ILSF 2018