Před Nejvyšším soudem se v dubnu odehrál zřejmě poslední díl nekonečného příběhu o souběhu funkcí. Tedy otázky, zda je možné, aby osoba vykonávající funkci člena statutárního orgánu byla současně zaměstnancem této společnosti ve vrcholovém řídicím postavení. Společnosti k takovému dub­lování smluv motivoval především výhodnější daňový režim mzdy z pracovní smlouvy, statutárům se zase líbila ochrana, kterou zaměstnancům garantuje zákoník práce. Vrchní soud ale už na začátku devadesátých let prohlásil, že výkon jedné činnosti ze dvou židlí současně možný není. Nejvyšší soud tomuto výkladu přisvědčil a souhlasil i Ústavní soud. Souběžné pracovní smlouvy proto byly prohlašovány za neplatné, což některé společnosti využívaly jako záminku, jak po odvolaných statutárech požadovat vrácení mzdy, kterou obdrželi jako zaměstnanci. Novela obchodního zákoníku v roce 2012 přinesla zásadní zvrat a souběh výslovně umožnila. Zákonodárci si to ovšem záhy rozmysleli a od roku 2014 už soudy zase hrály stejnou písničku. Tedy až do předloni, kdy Ústavní soud překvapivě obrátil a konstatoval, že pro zákaz nevidí důvod. Nejvyšší soud chvíli vzdoroval, nyní ale zřejmě definitivně souběh připustil. Lze však i nadále doporučit, aby ke kumulaci smluv nedocházelo a člen statutárního orgánu uzavíral jen jednu smlouvu o výkonu funkce. Převážná část výhod souběhu v mezidobí odpadla a většinu těch zbývajících lze ošetřit kvalitní smlouvou o výkonu funkce. Navíc nelze vyloučit, že některý z aktérů k tomuto seriálu dopíše další díl a vše bude zase jinak.