Umělá inteligence se stala jednou z nejstrategičtějších technologií 21. století. Stejně jako u všech technologií, které s sebou přinášejí zásadní změny, i zavádění umělé inteligence může nastolit mnoho etických, ale hlavně právních otázek. Dotýkají se odpovědnosti a také možného neobjektivního rozhodování.

Protože bude význam i využití robotů pravděpodobně dál narůstat, je jasné, že změnou musí projít i zákony a pravidla. Česká republika byla jednou z 25 zemí, které prohlášení o spolupráci v této oblasti podepsaly. Za českého přispění tak nyní vzniká na půdě Evropské komise etický kodex týkající se vývoje umělé inteligence, komise by ho měla představit do konce letošního roku.

Určitě to bude téma i pro Českou advokátní komoru. Zatím však neplánujeme nějakou zásadní samostatnou iniciativu při tvorbě legislativních návrhů v této oblasti. Návrhy mají přijít teprve v okamžiku, kdy je třeba předpisem upravit nějakou konkrétní činnost či vztahy, nikoliv naopak. Takže nejdříve bude třeba umělou inteligenci jako pojem právně definovat.

Souvisí to samozřejmě s tím, že pokud bude umělá inteligence definována a budou připraveny kroky pro její funkční integraci do života společnosti, můžeme se pohybovat ve velmi širokém perimetru. Tedy uvažovat o věcech od odpovědnosti za škodu způsobenou výrobkem až po přiznání osobnostních práv umělé inteligenci, včetně nároku na její autonomní existenci a rozhodování.

Pravda je, že zákony i v minulosti pokulhávaly za rozvojem informačních technologií a často se tu objevilo legislativní vakuum, dokonce ve větší míře než v ostatních oborech.