Ten pocit, kdy hrot přenosky zapadne do drážky a zvuk z plastového disku projde předzesilovačem a zesilovačem do kvalitních reprosoustav, je skoro posvátný. Audiofilové po celém světě oprašují "elpíčka" karbonovými kartáčky, desky berou do rukou v rukavicích a investují i miliony korun do hudebního zážitku s vinylem. Během dvou let by se mohli dočkat překvapení – ještě lepší kvality zvuku díky HD vinylu.

Rakouský podnikatel Güenter Loibl láká zvukové odborníky i investory na novou technologii výroby desek. Místo rytí drážek do lakové fólie a jejímu následnému pokovení chce jeho společnost pod označením HD vinyl vytvářet matici s pomocí laseru. Jeho slib je poměrně jednoduchý: přesnější přenos zvuku na desku, stálá kvalita všech kopií a větší hustota záznamu. Možnost řezat jemnější drážky prý umožní zvýšit o 30 procent kapacitu desek nebo rozšířit frekvenční rozsah či dynamiku zvuku. Od slibu k realitě je ale daleko, jakkoliv je nová metoda slibná.

Lak, kov nebo keramika

Navzdory dravému a modernímu názvu technologie nechce HD vinyl měnit samotné gramofonové desky. Většina hudebních desek z polyvinyl chloridu (stejné PVC, které se používá i k výrobě podlahových krytin), vzniká asi 80 let starou technologií. Nejprve specializovaní zvukoví inženýři vytvoří zdrojový disk rytím do lakové fólie na hliníkovém jádru. Slouží k tomu speciální "soustruh" vybavený mimo jiné mikroskopem. Vytvořený "master" se postříbří a následně se prostřednictvím elektrolýzy niklu vytvoří zrcadlový obraz masteru – matice, ze které se lisují samotné desky.

Gramofonové desky potom vznikají v ručních i automatických lisech za použití tlaku až 100 tun a při teplotě 160 °C. Při těchto podmínkách dochází k opotřebení matice a ztrátě jemných detailů ve drážkách. Z toho důvodu lze matici použít jen asi k výrobě dvou tisíců kopií, přičemž lidé s netopýříma ušima jasně slyší rozdíly mezi kopiemi z počátku lisování a jeho konce.