Jakmile člověk vystoupí ve stanici Jedlová, ocitne se přímo uprostřed Lužických hor. A kromě čerstvě pokáceného dřeva z okolních lesů je ve vzduchu cítit také lákavá vůně domácí české kuchyně linoucí se z místní nádražky. Stačí se zastavit na prahu − a už nás předbíhá několik spolucestujících z vlaku, kterým jsem dorazili z Děčína.

"No fuj, tady toho dneska maj," uleví si postarší pán s dřevěnou berlí, když očima přelétne hustě popsanou tabuli s denní nabídkou hotovek. Jak se dozvídáme po půllitru Svijanského mázu, poctivé čočkovce a extra velké porci kachny se zelím, skupinka u protějšího stolu se v nádražce v Jedlové schází pravidelně každý čtvrtek. Posedí, poklábosí spolu i s energickou hostinskou a ještě jí pochválí účes, který má prý "úplně jako princezna".

"Vážení cestující, prosíme pozor. Osobní vlak, který dále pokračuje do stanice Česká Kamenice a Děčín, přijede na třetí kolej," ozve se z nádražního rozhlasu, který se kromě čekárny a nástupiště srozumitelně rozezní i v hospodě, a část hostů se vzápětí skutečně zvedá a míří na peron. "Vlasto, byla jste políbena teď na prvního máje?" zavolá servírka od výčepu směrem k partičce, která naopak zůstala sedět. "Snad jo," přemýšlí paní Vlasta. "No, tak to je dobře! Já ne a mám z toho trauma," odvětí hostinská s humorem a dál se věnuje půllitrům. 

Hostinskou Danu (vlevo) baví, jak je v nádražce živo.
Foto: Honza Mudra

Sluneční lázně

Čtveřice kamarádů sem pravidelně jezdí už několik let z Děčína, Lovosic i Litoměřic. "Dřív jsme jezdili soboty, ale o víkendech je tu narváno. Hlavně venku je hodně dětí, cyklistů a houbařů," líčí pan Standa, podle kterého mají jízdní řád už všichni v hlavě, a tak se bez problémů scházejí v jednom vlaku.

Nádražka v Jedlové prý funguje snad odjakživa, takhle suprově ale zvlášť posledních osm let − od té doby, co ji převzali současní majitelé. Paní šéfová tady zavedla poctivou domácí kuchyni za přijatelné ceny, její muž se zase vzorně stará o provoz.

Hostinská Dana s dlouhými blonďatými vlasy tu pracuje poslední dva roky. "Baví mě, jak je tady živo. Akorát občas nadávám na dojíždění, bydlím totiž až ve Varnsdorfu," vysvětluje a při pohledu na mého vysokého kolegu se jí blýskne v očích. "Teda, vy byste nám tady mohl vymést pavučiny, já ke stropu nedosáhnu." A už běží pro koště a fotografa vmžiku zaměstná.

jarvis_5b06a1d7498eebb2b7ef8259.jpeg
V Jedlové je stále čemu se smát. Hosté se s výčepní Danou (vlevo) neváhají podělit třeba ani o hanbatá internetová videa.
Foto: Honza Mudra

Veselo na nádraží v Jedlové ale nebývá jenom ve čtvrtek. Často tu hraje harmonika, tančí se a venku griluje. Možná i z toho důvodu se vedle hospody bude otvírat noclehárna zhruba pro osm lidí. "To už nebudou jen výlety na otočku," směje se paní Dana a mrkne přitom na osazenstvo čtvrtečních výletníků.