Osmadvacetiletá Anh Nguyenová žije v Česku od svých šesti let, vystudovala Vysokou školu ekonomickou, pracovala nějakou dobu v České spořitelně a Makru. Teď ale pomáhá rodičům ve dvou večerkách, které rodina provozuje v Praze na Žižkově a na Letné. Minulý čtvrtek si ona a její matka vzaly volno a vyrazily na opačný konec města, do čtvrti Háje. Tady, v bíle omítnutém domku na kraji ulice, žije 42letá Anh Diepová, žena široké tváře a statné postavy. Není jejich příbuzná, ale dcera a matka Nguyenovy jí říkají "teta". Mimo jiné i proto, že dokáže vyřešit každou šlamastyku. Tedy ne přímo paní Diepová, ale duchové, kteří do tety během rituálu zvaného Len Dong (v překladu uvedení do transu) nebo Hau bong (služba duším) vstupují. A právě tahle podivuhodná ceremonie minulý týden v Hájích proběhla.

"Teta je taková jiná," říká Anh Nguyenová. Byli jsme vůbec prvními Čechy, kteří se utajovaného rituálu směli zúčastnit. Napomohl nám zájem dvou vědkyň, jež za paní Diepovou na začátku května přijely z Kalifornie a Vietnamu a navštívily ji společně s fotografem Michalem Novotným. Tato pozornost médium z Hájů potěšila a dveře byly po návštěvě obou profesorek pro nás najednou otevřené.

Šestnáct inkarnací

Větší část nejprostornějšího pokoje domu tety Diepové zabírá velký a opulentní oltář s mnoha dřevěnými sochami, vonnými tyčinkami, svíčkami, květinami a obětinami přichystanými pro duchy a božstva. Je tu spousta lahví alkoholu od francouzského koňaku přes skotskou whisky po ruskou vodku, plechovky Coca-Coly i energetických nápojů či množství sladkostí. U svatostánku leží dvě pečená selata a vedle nich naštosované balíky vietnamských bankovek.

Anh Nguyenová se před ceremoniálem převléká do růžového, její maminka, jež tu dnes asistuje od časného rána v kuchyni, upravuje slavnostní pokrmy. Do bytu se pomalu trousí další lidé. Brzy přicházejí tři hudebníci s vietnamskými lidovými nástroji a po nich konečně silně nalíčená paní Diepová v bílém kostýmu, která se meditacemi a půstem na obřad připravovala několik dní. Ten právě začíná.

Buben dramaticky víří. Teta klečí před oltářem, odkud mezitím zmizelo pečené sele. Pomocníci, mezi něž patří i Anh Nguyenová, jí oblékají zlatě vyšívané červené šaty, robustní červenou čelenku a pak jí hlavu zcela zakrývají červenou látkou. Médium do ruky dostává růži a vonné tyčinky.

Teta náhle červený přehoz z obličeje odhazuje. To znamená, že duše prvního z bohů sestoupila na zem a vtělila se do ní. Paní Diepová se obléká do zlato-bílého pláště, nasazuje těžké náušnice, barevnými kameny ozdobený pás a dělá pomalé taneční krůčky. Tváří se dost znechuceně, její brada se zle nakrabatila, první bůh nemá dobrou náladu. Dnes ji coby médium čeká ještě patnáct dalších inkarnací a patnáct jiných převleků.

Po čase se osmělí první z návštěvnic − jsou to jen ženy − sunou se po kolenou k médiu a ukryty za vějířem šeptají svá přání. Předtím vložily na mísu s ovocem bankovku, nejčastěji stokorunu. Prosí, aby je právě přítomný bůh zbavil nemoci nebo třeba ovlivnil rozhodnutí nevstřícných úřadů. Jedna z žen otevírá příští měsíc na kraji Prahy vietnamskou restauraci a přišla si pro požehnání budoucí prosperity.

jarvis_5b068c44498eebb2b6f53522.jpeg
Anh Diepová se připravuje před začátkem ceremonie.
Foto: Michal Novotný

"Jedné paní zase nechtěl městský úřad prodloužit pronájem jejího obchodu, ale ona požádala o pomoc během obřadu a úřad nájem prodloužil," vypráví nám později Anh Nguyenová. Sama během rituálů pomáhá proto, že účast na nich ji prý vyléčila ze silných bolestí kloubů, jimiž ještě před rokem trpěla. Její maminka se zase zbavila bolestí ramene a k tomu ještě líčí případ ženy, které se dlouho nedařilo splnit podmínky pro získání povolení k trvalému pobytu, ale prosba předaná přes médium bohům zafungovala a vietnamská živnostnice mohla v Česku zůstat. "Jsou to prostě zázraky," zdůrazňuje mladá inženýrka ekonomie a úsměvem dá najevo, že nemá smysl o tom více diskutovat.