Hláška "Jardo klame" se jistě stane symbolem celého čínského tažení v Česku. Takto se na Twitteru navezl spolumajitel J&T Patrik Tkáč do archi­tekta tuzemského čínského tažení CEFC Europe Jaroslava Tvrdíka.

Někdejší partneři se stali otevřenými nepřáteli. Skupina J&T odvolala kvůli nesplacenému dluhu 450 milionů eur představenstvo CEFC Europe a převzala vedení v některých jeho dceřiných firmách.

Vypadá to na tragédii a na zbytečně zmařenou příležitost. Vždyť ještě v roce 2016 český prezident Miloš Zeman a jeho čínský protějšek v Praze slibovali obchodní dohody, které by do roku 2020 měly přinést až 232 miliard korun investic. Jenže to dopadlo jinak. Naopak bychom nyní měli mít radost, že při rozvodu J&T a čínských investorů jde o celkem podružné projekty − tu hotel, tu fotbalový klub, tu budova. Žádná velká aktiva.

Jak jiné by to bylo, kdyby Čína naplnila to, o čem se šuškalo − prý měla spadeno například i na Unipetrol, kde J&T do minulého roku drželo minoritní podíl. Nebo připomeňme prodej plzeňské Škody Transportation, okolo které kroužil jiný čínský podnik. To by byly rozvody, které by rozhodně nebyly na jedno stání a zkomplikovaly by život českému státu.

Týdeník Ekonom už několikrát na tomto místě psal, že nemá smysl kádrovat jednotlivé investory, ale mnohem lepší je mít jasný seznam strategických podniků a know-how, kde se stát o prodej vždy zajímá. Americká administrativa minulý rok například zablokovala čínskou akvizici výrobce čipů, v Evropě zase často může nakupovat významné podíly jen firma z Evropské unie.

I u nás se už sice rodí podobný zákon, který by zamezil prodeji důležitých technologií, ale to bude ještě na dlouhé lokte. Je přitom nepochopitelné, že tato norma stále není. Nestačil nám před lety prodej Škody Jaderného strojírenství s unikátním know-how Rusům? Nestačila nám nyní aktuální nezdařená čínská investiční invaze? Kolik postrčení ještě budeme potřebovat, než si začneme chránit strategické podniky v Česku jako jiné rozumné státy?

Související