Kdyby mi před deseti lety někdo řekl, že dám do titulku slovo GDPR, myslel bych si, že je šílenec. A vidíte, máme ho tam. A nejen my.

Tato nová regulace nakládání s osobními údaji, v originále General Data Protection Regulation, k nám jaksi doputovala a nezbývá než ji zabudovat do slovníku. Mimochodem, odpudivé a těžko přívětivě přeložitelné anglické zkratky jsou možná z části důvodem, proč všemožné bruselské normy u nás narážejí na takový odpor.

GDPR budí paniku již nějaký čas. V zásadě přitom nejde o víc, než aby firmy poněkud méně lehkovážně nakládaly s osobními údaji. Zaměstnanců, klientů i obchodních partnerů. Průšvih však bývá v detailech. Proto je třeba novinku prozkoumat. V aktuálním vydání Ekonomu podrobně rozebíráme, jaké povinnosti komu přináší.

Hlavní potíž je možná jinde. Tíhneme k rakousko-uhersko-bolševickému přístupu ke světu. Pořádek, řád či "klid na práci" jako by měly větší váhu než zdravý rozum, slušnost či sebevědomí. A nejde jen o úřady a úředníky, ale celou společnost. Ale přežili jsme horší věci, snad i to GDPR přežijeme.