Stane se to, ani nevíte jak. Jdete po ulici na soukromou společenskou akci, vstoupíte do pěkného kamenného měšťanského domu − a najednou se ocitnete v hnízdě kontrarevoluce!

Tedy ne že by snad onen hostitel, živící se mírumilovně jako hudební producent, schovával ve spíži samopaly nebo granáty. Také v decentně upraveném sklípku byly k vidění jenom láhve vína a žádné podvratné tiskoviny. A přesto. Čestné místo na římse krbu uprostřed salonu zdobila orámovaná fotografie mladého muže se šerpou, pod níž stálo napsáno ozdobným zlatým písmem Louis XX. "To je náš současný král, Ludvík Alfons Bourbonský, vévoda z Anjou," vysvětlil mi hrdě pán domu.

Vítejte v baště francouzských monarchistů a konzervativců, v departementu Vendée, ve městě Fontenay-le-Comte. Vzpomněl jsem si na onu příhodu, protože 25. května uplyne 225 let, co právě u Fontenay-le-Comte rozdrtila v roce 1793 pětatřicetitisícová armáda naštvaných sedláků věrných popravenému králi ani ne poloviční vojsko republikánů. Velká francouzská revoluce tehdy zrovna procházela svou nejkrvavější fází a v západofrancouzském regionu Vendée při pobřeží Atlantiku se proti ní zformovala historicky první kontrarevoluce.

První kontrarevoluce i genocida

V moderní době šlo o první spontánní vystoupení obyvatelstva proti silám, které se rozhodly násilně a radikálně změnit svět či "urychlit" běh dějin. "Chceme lepší Francii", daly by se tehdejší cíle revolucionářů převést do nám srozumitelného a aktuálního sloganu.