Počátek května 2018 by se do českých novodobých dějin mohl zapsat jako "velká žlutá kalamita". Auta zaparkovaná v ulicích pokryl nános žlutého prachu. Pokud jste doma nechali otevřená okna, objevili jste ho také na te­levizních obrazovkách či displejích mobilních telefonů. Byl všude. Alergikové si stěžovali, že nemohou dýchat, a podle médií hlásili obtíže i lidé bez alergie.

Moudrost davu, obvykle fungující, avšak ne vždy, přiřkla vinu řepce olejce. Zemědělská plodina oblíbená zemědělci zrovna v té době kvetla. A zdá se, jako by byla všude. Řepkou je dnes v Česku osázeno necelých 14 procent zemědělské půdy, což nás podle údajů EU řadí na druhé místo v unii, těsně za Estonsko. Třetí je Británie.

Když se řepka začínala před lety pěstovat, budilo to v nás, zejména v městských lidech, nadšení. Sytě žlutá pole vypadala tak dobře! Rozhodně líp než nějaká ušlápnutá pšenice. Dnes fotky ploch osázených řepkou ukazujeme jako symbol zla. Žlutá nepřehlédnutelná barva tomu jen dodává na naléhavosti.

A teď do toho ještě ten žlutý prach na autech i jinde. Plus dvě rovnítka: mezi žlutým prachem a řepkou a pak mezi řepkou a Babišem. Jenže ono to není tak jednoduché.

Hned to první rovnítko je špatně. Žlutý prach na autech je pyl, jenže většinově pochází nikoli z řepky (tu opyluje hmyz), ale z jehličnanů, případně i bříz a dalších stromů, které zjednodušeně řečeno opyluje vítr. Pylová zrnka jsou tedy lehčí a vítr je umí odfouknout i na velké vzdálenosti, na rozdíl od pylu z řepky nebo jiných rostlin.

Problematické je i druhé rovnítko. Babišův Agrofert, dnes formálně ve svěřenském fondu, z řepky profituje. Ale ne dominantně. I kdyby všechen žlutý prach pocházel z řepky, Agrofert za to může jen z pěti procent. Tolik činí jeho podíl na celkové ploše osázené v Česku řepkou. Z celkové plochy oseté zemědělské půdy je to necelé procento.

Nehledě na to, že k řepkové velmoci nás nasměrovala rozhodnutí vlády a ministerstva zemědělství v době, kdy Babiš ještě v politice nebyl. Proč se jí pěstuje tolik? Pro řepku mají zemědělci zajištěn odbyt. Na rozdíl třeba od brambor, které řepka často nahradila. Prodej řepky je technikálie, zatímco prodej brambor vyžaduje obchodní jednání s každoročně nejistým výsledkem.

A je tu ještě třetí rovnítko, vinící EU a její dotační politiku. Jako by za každou žlutě vykvetlou kytku cinkaly zemědělcům na kontech zlaťáky. Ale to také není pravda, minimálně to není takto jednoduché. To by sousední Rakousko nemělo osázena jen necelá tři procenta plochy, Německo 3,5 procenta a Slovensko a Polsko pod devět procent. Řepku jsme si "navařili" sami.

Toto jsou fakta. A lze vést následnou diskusi o dalším, například o tom, zda je řepka opravdu takový alergen, jak se tvrdí, a způsobuje potíže, o kterých někteří píší na sociálních sítích. Třeba že kvůli ní trpí nevolnostmi, závratěmi, až bezvědomím. Osobně bych to viděl spíš na návštěvu psychologa nebo psychiatra, ale nevylučuji, že je to možné. Nechť se to zkoumá a pak případně řeší.

Problém je v tom, že ono se o tom vážně a regulérně diskutovat nedá. Znám spousty inteligentních a příčetných lidí, kteří tomu, že pyl pochází z velké většiny z jehličnanů, prostě nevěří a považují to za propagandu Babišových médií. Anebo, a to je ještě horší, si pragmaticky řekli, že pokud to způsobí škodu Babišovi, pak je "malinké" překrucování pravdy ospravedlnitelné.

Takhle se těžko někdy někam dostaneme. Existuje hodně dobrých důvodů, proč by Babiš neměl být premiérem a proč je nebezpečný. Že tyhle dobré důvody spoustě lidí nestačí a že je mnohem víc rozčílí, když před domem najdou auto umazané od žlutého pylu? Snad. Ale to není důvod klesnout na úroveň demagogů a dezinformátorů.

Nebo se přestaňme divit, že čím dál víc lidí nelze přesvědčit ani o tom, že Země je kulatá.

Související