Jen několik dní před tradičním májovým svátkem práce vyhlásila největší tuzemská odborová centrála na svém sedmém sjezdu priority pro následující čtyři roky. Mě osobně zaujaly hned dvě: boj za vyšší mzdy a za kratší pracovní dobu. Na sociálních sítích se tyto dvě priority představují pod heslem #KonecLevnéPráce a #KonecDlouhéPráce.

O konci levné práce se tu hovoří už několik let. A kampaň #KonecLevnéPráce byla už svým způsobem úspěšná a také dobře načasovaná. Odbory v čele s Josefem Středulou uměly totiž dobře a srozumitelně komunikovat se zaměstnanci o tom, co je tíží. To se bývalé vládnoucí koalici v čele se sociálními demokraty nedařilo, a proto šla možná tehdejší vláda odborům tolik na ruku. Díky tomu se Středulovi podařilo prosadit to, co asi žádnému jeho předchůdci nikdy předtím. Tím mám na mysli především opakované zvyšování minimální mzdy dvouciferným tempem a tlak na růst platů ve státní správě, které rozjely mzdovou inflaci v celé české ekonomice. Ale kritizovat za to odbory je stejné jako zlobit se na psa, že štěká. Odbory hájí zájmy zaměstnanců, ne zaměstnavatelů.