Pokud v 90. letech "ekonomové předháněli právníky", tak alespoň v oblasti regulace finančních trhů v integračním prostředí EU se zdá, že tomu začíná být právě naopak. Příkladem mohou být mediálně nafouknuté kauzy bankovních poplatků nebo aktuální snahy finančního arbitra o zneplatnění pojistných smluv k produktům investičního životního pojištění. Banky z logických důvodů poplatkové kauzy ustály, klienti poplatky zpět nedostali, a navíc v některých případech museli zaplatit několik tisíc korun jako náklady soudního řízení. Dle očekávání bylo totiž prokázáno, že bankovní poplatek je férovou cenou za služby, které spolu s bankovním úvěrem banky klientům poskytují.

Pojišťovny podobný boj o platnost smluv o investičním životním pojištění, zdá se, ještě čeká. Budou muset arbitra a následně zřejmě i soudy přesvědčit o tom, že pojistná smlouva byla platně uzavřena i tehdy, pokud si spotřebitel dobrovolně zvolil, že chce prostřednictvím uzavřené pojistky spíše investovat, a naopak potlačit pojistnou částku pro krytí rizik. S jak velkým problémem si regulátor zahrává, nemusí být na první pohled zjevné, avšak důsledky mohou být pro finanční systém výrazně poškozující, a to paradoxně i pro spotřebitele, jejichž zájmy by měl regulátor a finanční arbitr chránit.