Dramatické představení o íránském jaderném programu, jaké předvedl v přímém televizním přenosu izraelský premiér Benjamin Netanjahu, bylo jednak neobvyklé, jednak předvídatelné.

Neobvyklé proto, že vlády se zpravidla veřejně nechlubí nejlepšími výsledky svých zpravodajských služeb. Předvídatelné proto, že se rychle krátí čas do příštího čtvrtka, kdy má prezident Donald Trump oznámit, jak se postaví k vícestranné dohodě o kontrole íránského jaderného programu.

Minulý týden to byl francouzský prezident Emmanuel Macron a spolková kancléřka Angela Merkelová, kdo v Bílém domě vysvětlovali, že není-li na stole žádný plán B, je lepší dohodu udržet a případně rozšířit i na íránský raketový program. Přesně to si ale Netanjahu nemyslí, a proto musel jednat.

Předvedl, že je dost důkazů, podle nichž Teherán před uzavřením dohody nepřiznal plný rozsah svého jaderného programu, ba ani jeho konečný cíl, výrobu atomové zbraně. A protože Írán lhal, je uzavřená dohoda vážnou chybou. Ze skříně plné dokumentů a nahraných CD však nevypadl žádný jednoznačný důkaz, že už uzavřenou dohodu Teherán porušil, což by mimo jiné znamenalo, že obnově dřívějších sankcí by nemohlo bránit čínské či ruské veto v Radě bezpečnosti OSN.