Není podle mě potřebné ani rozumné přijímat jakýkoliv nový zákon či nařízení, které by omezovaly zvláštním způsobem svobodu projevu v prostředí sociálních sítí. Potřebné to není především proto, že současný trestní zákoník vyjmenovává případy, kdy je možné zasáhnout do práva na svobodu projevu, a on-line svět je už v něm dokonce doslovně zahrnut.

Nová právní úprava by buď jen zmnožila ty současné, což je zbytečné, anebo by rozšířila případy, v nichž je možné do výkonu svobody slova zasahovat, a to mi nepřijde rozumné.

Svoboda projevu, a to i projevu zcela hloupého a zavádějícího, je podmínkou toho, aby se mohla vést jakákoliv debata, jež má vést k nalezení nějaké obecněji přijímané pravdy. Vědomě volím slovo "obecnější", nikoliv "objektivní", a zcela úmyslně volím slovo "pravda". Podstatou liberální demokracie je totiž právě střetávání různých názorů a pravd, které se ucházejí o obecné uznání. Vyloučením nějakých názorů pro jejich nepravdivost či z podobných důvodů za prvé riskujeme, že se stavíme do role arbitrů pravdy, přičemž dobře víme, že nikdo není neomylný.

Za druhé tím oslabujeme ale i svoje, jistě dobře míněné, pravdy, protože jim nedopřejeme možnosti střetu s ostatními, z něhož by mohly vyjít jako vítězové. Zkrátka stále podle mého názoru platí tvrzení anglického filozofa Johna Stuarta Milla, který už v polovině 19. století napsal, že "by měla existovat nejúplnější svoboda vyznání a diskutování jakožto základ etického přesvědčení, jakékoliv doktríny, jakkoliv by mohla být považována za nemorální".