S prezidenty to máme pomalu už jako Rusové s cary. Čekáme od nich příliš mnoho, odpouštíme jim skoro všechno. Zbožňujeme je, či nenávidíme. A hlavně jim tolerujeme, že neberou vážně ani ústavu, kterou by se měli řídit: nehodí-li se, improvizují.

Není to proto, že by politika bylo cosi, na co inteligence tohoto národa nestačí, ale proto, že byť jen rozumět jí vyžaduje úsilí, čas. A ty jí věnovat nechceme, od toho tu přece máme prezidenta na hradě českých králů.