Když se člověk zahrabe do četby toho nejstaršího, na čem je postavena naše civilizace, dostane se až k sumerským textům. V nich je člověk božstvem stvořen proto, aby pro něj (za něj) pracoval. Se smyslem života − dodnes zapeklitá otázka − to tenkrát měli prosté. Smyslem lidského života byla práce.

"Ea stvořil lidstvo. Na ně uvalil službu pro bohy a bohy tím osvobodil (od práce)," píše se klínovým písmem na deskách Enúma Eliš, nejstaršího mýtu naší civilizace. Je napsán na sedmi tablech, každé z nich mělo kolem 140 řádek − a stvoření člověka se tam věnuje právě tato jediná pasáž. Zbytek textu popisuje porodní bolesti a násilí při tvoření světa dávno předtím, než se člověk vůbec ukázal. Božstvo, přírodní síly usilovně pracovaly na tvorbě světa − a člověk má v tomto úsilí pokračovat. Stvoření byla práce a námaha, i smysl člověka je práce a námaha. Tedy poslouchat a budovat příbytky pro božstvo a jejich zástupce. Snad i proto jsou stavby z tohoto období, ať už sumerské, nebo egyptské, dodnes tak neskutečné. Dnešní architekti se shodují, že ani s moderní technologií bychom něco takového za tak krátkou dobu nesvedli.