Města dělají chytrými často na první pohled neviditelné věci, kterých si lidé všimnou, teprve když něco přestane fungovat, říká expertka na oblast smart city Bernadett Köteles-Degrandele. Ta působí v asociaci 140 evropských měst Eurocities se sídlem v Bruselu, kde se stará mimo jiné o projekt Sharing Cities. V rámci něj si města vyměňují své zkušenosti se zaváděním chytrých řešení a navzájem se učí, jak pomocí technologií bojovat s problémy v nejrůznějších oblastech od dopravy přes energetiku až po stavebnictví.

HN: Každé město má trochu jiné potřeby. Jak je tedy možné přenést řešení z jedné obce do druhé?

Nesnažíme se o kopírování projektů, ale spíše o předávání inspirace mezi městy, která trápí stejné problémy. Často přitom zjistí, že vyvíjejí úplně stejná řešení, aniž by o tom věděla. A vzájemná spolupráce jim to může hodně ulehčit. V rámci projektu Sharing Cities tři "vzorové" metropole, Londýn, Lisabon a Milán, sdílejí své zkušenosti se třemi "následovnickými" městy, Varšavou, Burgasem a Bordeaux. Všechna tato města řeší problémy se znečištěním ovzduší, spotřebou energie a dopravou. Každé k tomu přistupuje trochu jinak, ale zároveň se v řadě věcí jejich přístup prolíná.

HN: Jak konkrétně se jim daří sdílet své zkušenosti?

Třeba Varšavu i Londýn trápí velké množství aut. Polská metropole se přitom od té britské může inspirovat například podporou elektromobility a cyklistiky. V současnosti Varšava řeší mimo jiné zavádění elektrobusů, s čímž jí může Londýn pomoci. Bordeaux zase zvažuje, že by po vzoru Lisabonu vytvořilo mobilní hub, kde si kdokoliv může půjčit sdílená elektrokola či auta. Burgas pro změnu čerpal podněty od Londýna při vytváření nového systému pro řízení dopravy. Od Milána se zase mohl přiučit, jak pomocí workshopů přesvědčit majitele domů, že ekologické rekonstrukce pro ně budou přínosné.

Bernadett Köteles-Degrandele

Koordinátorka smart city projektů v asociaci 140 evropských měst Eurocities. Vede komunikaci projektu Sharing Cities, v rámci kterého města sdílejí své zkušenosti se zaváděním chytrých řešení. Zároveň předsedá komunikační skupině, která zaštiťuje celkem 12 projektů Eurocities. Vedle toho vede klastr Evropského inovačního partnerství věnovaný chytrým městům a novým byznysmodelům. V minulosti pracovala pro maďarskou vládu, Evropskou komisi, Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) či belgickou pobočku PwC. Studovala v Maďarsku, Itálii a Belgii v oborech veřejná správa, mezinárodní studia a komunikace a nová média. Vystoupí v Brně na konferenci v rámci veletrhu Urbis 25. dubna.

HN: Vedle Sharing Cities zaštiťujete komunikaci u dalších jedenácti projektů. Kolik měst už jimi prošlo?

Všechny tyto projekty spadají do rámcového programu pro výzkum a inovace Horizon 2020 a běží po dobu pěti let. Jejich princip je podobný jako u Sharing Cities. Vždy máme tři "vzorová" města a dva až pět následovníků. Celkem jde o 76 obcí, mezi nimiž jsou i Praha, Brno nebo Litoměřice. Do každého projektu se navíc prostřednictvím webinářů nebo workshopů mohou zapojit další města. V rámci Sharing Cities těmito doprovodnými aktivitami prošlo za dva roky 120 obcí. V letošním a příštím roce bychom se rádi zaměřili na pomoc městům, která chtějí v blízké době zavést nějaké konkrétní řešení, ať už sdílení kol či aut nebo třeba chytré lampy. Pokud tedy města přijdou už s hotovým byznysplánem, můžeme je nejen propojit s dalšími místy, kde už podobné projekty fungují, ale dokonce jim pomoci najít investora.

HN: Co je podle vás klíčem k tomu, aby se města stala skutečně "chytrými"?

Strategie a vize. Ta často městům chybí. Řada z nich se rozhodne demonstrativně udělat nějaký projekt, jen aby dokázala, že to dovedou. Nepřemýšlejí přitom, komu a jak to pomůže. Naopak skutečná smart cities vycházejí z problémů, které je potřeba řešit, a v ideálním případě s nimi bojují, ještě než začnou být viditelné. Jsou to obvykle města, která mají kvalitní vedení a dobré vztahy se svojí komunitou. Ptají se občanů, co je trápí, a nebojí se sama sebe transformovat. Dokážou využít dostupná data a na základě toho si stanovit jasný cíl. Jedině tak je možné dosáhnout dlouhodobých změn.

HN: Jakým způsobem mohou města zapojit do své proměny občany?

Všechno začíná budováním důvěry. U menších obcí je to poměrně jednoduché, protože se starostou se lidé často znají osobně a nebojí se za ním přijít s různými podněty. Ale v případě velkých metropolí je naopak vedení města musí pobízet, aby se zapojili. Je proto klíčové si ten vztah s občany vybudovat. Měli by vědět, že se na své zastupitele mohou obrátit s nápady na řešení různých problémů. Krásným příkladem jsou takzvaná otevřená data, kdy města dávají svým obyvatelům k dispozici informace a ti na jejich základě mohou vytvářet například chytré aplikace a další služby. Každou plánovanou změnu by zároveň mělo vedení města umět lidem vysvětlit. Stává se, že zavede třeba zóny bez aut, ale lidé nechápou proč a nerozumí tomu, z jakého důvodu toto opatření platí zrovna v dané části města. To, jak dokážou obce zapojit své obyvatele do diskuse, tak může mít velký vliv na výsledek smart city projektů.

HN: Zmínila jste využití dat. Jak důležité je to pro vytváření inteligentních měst?

Analýza dat je při zavádění chytrých řešení naprosto klíčová. Pokud spustíte sdílení kol, aniž byste si zjistili, kam lidé jezdí, jakými trasami a jaké prostředky k tomu nejčastěji využívají, tak se vám klidně může stát, že si ta kola nikdo nebude půjčovat. Když například londýnská čtvrť Greenwich v rámci projektu Sharing Cities připravovala svou smart city strategii, začala právě sbíráním informací a anketou mezi občany. Ptala se jich na jejich vzorce chování i na to, co by chtěli ve své čtvrti změnit k lepšímu. Zároveň data umožňují vyčíslit přínos chytrých řešení. Můžete díky nim přesně spočítat, kolik energie se vám podařilo ušetřit nebo jak se snížilo množství aut ve městech.

HN: Smart city je velkou příležitostí pro byznys. Kolik investic může tato oblast přitáhnout?

Například projekt Sharing Cities chce přilákat investice v hodnotě 500 milionů eur (v přepočtu asi 12,6 mi­liardy korun, pozn. red.). Má za cíl také vytvoření alespoň 100 pracovních míst. A když už mluvíme o číslech, naší snahou je také snížit náklady na energie pro 15 tisíc občanů o 600 tisíc eur ročně (v přepočtu více než 15 milionů korun, pozn. red.).

HN: Na projekt Sharing Cities šlo 24 milionů eur z evropských fondů. Jsou podle vás dotace udržitelným zdrojem pro financování smart cities?

Města by si za žádných okolností na dotacích neměla vytvářet závislost. Ale pokud evropské peníze pomohou vytvořit byznysové příležitosti a nové trhy, které jsou dlouhodobě udržitelné, pak to má smysl. Řada obcí by si bez počátečních dotací vůbec nemohla dovolit o chytrých řešeních uvažovat, protože mají často problém ze svého rozpočtu pokrýt byť jen základní služby pro občany. Externí zdroje financování podle mě pomáhají nejen nastartovat inovace, ale také dávají projektům ucelený rámec, což je důležité i pro spolupráci s privátním nebo neziskovým sektorem. V rámci našich projektů se snažíme také o to, aby prostřednictvím spolupráce mezi městy z dotací profitovaly i ty obce, které samy podporu nečerpají. Tím, že vzájemně sdílí své zkušenosti, šetří čas, energii i zdroje.

HN: Které další způsoby financování chytrých měst jsou podle vás vhodné?

Dobré řešení je například participativní rozpočet, kdy sami občané mohou rozhodovat o části výdajů města a navrhovat, kam by podle nich tyto investice měly plynout. V určitých případech je možné na projekty získat peníze i prostřednictvím crowdfundingu, tedy sbírky mezi občany. Dnes ten trend směřuje ke stále většímu zapojení obyvatel měst, a to včetně financování.

HN: Jak by podle vás měla vypadat evropská města za 20 let?

Přála bych si hlavně, aby se zmenšila digitální propast, to znamená, aby se města přestala dělit na chytrá a ta ostatní. Smart city by měla přinést hlavně lepší služby pro občany, a to nejen pro pár vyvolených, ale pro všechny. Ať už lidé žijí kdekoliv, měli by mít díky technologiím šanci na lepší život. K tomu by měla pomoci právě spolupráce mezi městy. To je má vize, ke které doufám přispějí i naše projekty.