O velkých věcech se na Kubě hovoří jen tak mimochodem. Před lety Carlos Valenciaga, tajemník Fidela Castra (tehdy 79), přečetl do televize abdikační prohlášení svého šéfa se slovy "mé zdraví, které ustálo všechny zkoušky, bylo vystaveno extrémnímu stresu a zhroutilo se". Když skončil, kamera zabrala vůdcův podpis na listině s datem 31. července 2006, 18.22 hod. Program bez vysvětlení pokračoval dalším dílem jakési telenovely, Kuba se nehroutila.

Na podobnou porci historek se Kubánci mohou těšit i 19. dubna. Letos bez mladého Valenciaga: toho soudruzi už před deseti roky někam nenápadně uklidili. Na rozdíl od odchodu upovídané ikony socialistů ale konec úřadování Raúla Castra v čele státu již avizován byl. Jeho druhé pětileté funkční období končilo 24. února. "Národní shromáždění lidové moci", jak kubánští komunisté říkají své karikatuře parlamentu, však již v prosinci oznámilo, že Raúl bude přesluhovat: hurikán Irma loni ostrov devastoval natolik, že dát ho dohromady bez Castra pravděpodobně nešlo.

Raúl byl u všeho od začátku, ale jaksi druhý. Po celý život byl zástupcem o pět let staršího bratra. Také se stal dvojkou v komunistické straně (od jejího vzniku 1965). Zato byl nejdéle sloužícím ministrem obrany světa (1959−2008). Za něho operovala kubánská armáda v Africe, s pomocí komunistické části Německa vybudoval v ráji tropického socialismu síť špiclů. Americký prezident George Bush starší mluvil proto raději o "tropickém gulagu".

Cuba libre

Aniž by liberalizoval diktaturu, a tím pádem přispěl ke zrušení více než půl století trvajícího amerického hospodářského embarga, laskavá politika Baracka Obamy umožnila Castrovi II. budit zdání reformátora. Podali si ruce (2013), obnovili diplomatické vztahy (2015), Obama přijel na ostrov (2016).