Už to moc nejde. Zatímco v mládí jsem prospal pubertu, s přibývajícím věkem je to čím dál slabší. A tak ráno chodím a u toho lovím. Beze zbraní. Jen okamžiky. Stavy, pocity a situace. Vždy nenápadně zamířím a pak stisknu spoušť. Tu na dravce v letu nad Vlavou, jindy zase na zbloudilého turistu v deštěm promáčené uličce. Nebo na ty, kteří už ráno nemohou spát. Na lovce, jako jsem já.
