Je jich skoro milion. Umí se uživit sami. Nestojí o berličky státu, stačilo by, kdyby jim dal pokoj. Vlády a zákonodárci jim ale vytrvale ztěžují život, i když politici dokola opakují, jak chtějí snižovat byrokracii, obzvlášť pro ty nejmenší. Živnostníky vymýtil totalitní režim, ti znovuzrození jsou odolný druh vzhledem k tomu, jak po nich zdejší úřednictvo jde. Živnostenský stav se početně drží, v posledních letech jej posilují ženy.

Stát přitom malé živnostníky zavaluje skoro stejnými povinnostmi jako velký byznys. Je nad síly jedince všechny předpisy vstřebat, když se v nich leckdy nevyznají ani sami úředníci. Navíc stát přenáší na podnikatele své povinnosti, čímž se v posledních letech proslavila zejména berní správa.

Prozatímní vláda Andreje Babiše toho drobným podnikatelům moc konkrétního nenaslibovala. Slovo živnostník byste v jejím programovém prohlášení hledali marně.

Učí účetnictví, ale ve své firmě ho nesvede

V šestnácti byl jako student střední školy schopen vést účetnictví a podávat daňová přiznání za tátovu malou farmu s 30 hektary. To bylo v roce 1991. Dnes má Pavel Moulis z Milínova na Rokycansku farmu větší. Hospodaří na 150 hektarech, má vysokoškolské vzdělání a na České zemědělské univerzitě vyučuje provoz a hospodaření podniků. U toho svého už ale účetnictví nevede. "Mám na to paní. Co jsem byl schopen udělat jako šestnáctiletý kluk, teď nezvládám. Každý měsíc dochází daňová poradkyně, aby ještě vše zkontrolovala. Ani žádosti o dotace si už nevyřizuji sám. Vše je strašně komplikované a předpisy se neustále mění, to nejde uhlídat," vysvětluje soukromý zemědělec, který se živí jako OSVČ − osoba samostatně výdělečně činná.

Z kravína na rodinném statku udělali s manželkou před lety penzion s malou restaurací. Teď dostavují další apartmán se dvěma ubytovacími jednotkami pro celkem deset postelí. "I když v penzionu máme dvacet lůžek, kouká se na nás jako na hotel. Musíme mít ubytovací řády, systém HACCP. K novému apartmánu musím sepsat tři provozní řády a tři provozní deníky," vyjmenovává podnikatel. Samostatný řád a deník musí mít pro ubytovací zařízení, další pro kořenovou čističku, třetí pro dva vrty na studnu, jelikož v obci není vodovod. Do provozního řádu apartmánu sepíše, jaké jsou v něm místnosti, jak jsou velké, jak jsou větrané a další "nezbytnosti".

Dříve měl úředník snahu pomoci. Teď kryje hlavně sám sebe. Je to i tím, že úředníci se v pravidlech sami ztrácejí.

"Naštěstí si to dokážu napsat sám, když učím o malém a středním podnikání ve venkovských oblastech. Ale jak to dělají jiní, to nevím," říká Pavel Moulis. Když chtěl, aby mu projektant čističky zpracoval dokumenty ke kolaudaci, řekl si o 17 tisíc korun. Za projekt zaplatil 15 tisíc. "Jenom papíry přišly na víc než 30 tisíc korun," poznamenává.

A šrouby se dál utahují. Třeba u vody doposud Moulisovým stačil zjednodušený rozbor z vlastního zdroje, který stojí kolem tisíce korun. "Nově musí na odběr vody přijet akreditovaná laboratoř, což se samozřejmě prodraží. Navíc jednou za dva roky musíme mít plný rozbor, který přijde na 10 tisíc korun," vyčísluje farmář. Když si k tomu připočte poplatky za rozhlas, televizi, autorské poplatky, je na desítkách tisíc, které musí každoročně odevzdat.

Na samotné kontrolory si nestěžuje, naopak. "Většinou jsou vstřícní. Mnohdy sami cítí, že předpisy jsou mimo realitu, ale musí jim dostát. Jiné je to na úřadech, tam se obecně přístup vůči podnikatelům změnil. Dříve měl úředník snahu pomoci, při pochybení administrativního charakteru hledal řešení. Teď kryje hlavně sám sebe. Je to i tím, že úředníci se v pravidlech sami ztrácejí," pozoruje Moulis.

Čím víc podle něj politici mluví o snižování byrokracie, tím je to s ní horší. Papírování věnuje stále více času a hodně mu vadí, že se zákony schvalují na poslední chvíli. "To dříve nebývalo běžné. Teď se pořád něco mění a výsledek je jako u eReceptů. Dají zákonnou povinnost, ale když nebudete vystavovat elektronické recepty, nebudou vás sankcionovat," poznamenává podnikatel. Jediné, co oceňuje, jsou datové schránky.