Nízká nezaměstnanost je požehnání. V tom se selský rozum shoduje s ekonomickou teorií.

Vždyť co přináší její opak? Lidé bez práce přicházejí o příjmy, o dosavadní standard. Když jsou (nedobrovolně) bez práce dlouho, dopadá to na jejich psychiku a není ani výjimkou, že se jim rozpadá život. Už jen tím, že musí omezit výdaje, ovlivňují své okolí. Jejich poptávka někde chybí, čímž se problémy ekonomiky dál prohlubují.

Když zástupy nezaměstnaných přerostou v armádu, bují všeobecná nespokojenost, otřásá se politická scéna a nezřídka i padají vlády.

Nevyužitá pracovní síla je, stejně jako jiné zahálející výrobní kapacity, z makroekonomického hlediska od určité míry plýtvání. Z pohledu jedince a rodiny je to ještě větší průšvih. S obecnou zkušeností souzní i ekonomové: "Kdo vnímá pokles nezaměstnanosti pod tři procenta jako něco, co je pro ekonomiku nežádoucí, tak nemá dostatečné sociální cítění ani ekonomický vhled," řekl před časem HN Vojtěch Benda, vlivná postava sedmičlenného vedení ČNB.